OSA
رفتن به کانال در Telegram
Kanál zabývající se Evropskou identitou, historií, filosofií, genetikou, antropologií atd. Lze plagiovat jakýkoli text a obsah.
نمایش بیشتر1 062
مشترکین
اطلاعاتی وجود ندارد24 ساعت
+67 روز
+730 روز
در حال بارگیری داده...
کانالهای مشابه
ابر برچسبها
هیچ دادهای
مشکلی وجود دارد؟ لطفاً صفحه را تازه کنید یا با مدیر پشتیبانی ما تماس بگیرید.
اشارات ورودی و خروجی
---
---
---
---
---
---
جذب مشترکین
اوت '26
اوت '26
+17
در 11 کانالها
ژوئیه '26
+42
در 4 کانالها
Get PRO
ژوئن '26
+31
در 4 کانالها
Get PRO
مه '26
+24
در 1 کانالها
Get PRO
آوریل '26
+25
در 2 کانالها
Get PRO
مارس '26
+21
در 1 کانالها
Get PRO
فوریه '26
+16
در 0 کانالها
Get PRO
ژانویه '26
+20
در 2 کانالها
Get PRO
دسامبر '25
+14
در 2 کانالها
Get PRO
نوامبر '25
+27
در 1 کانالها
Get PRO
اکتبر '25
+25
در 2 کانالها
Get PRO
سپتامبر '25
+14
در 3 کانالها
Get PRO
اوت '25
+26
در 2 کانالها
Get PRO
ژوئیه '25
+31
در 0 کانالها
Get PRO
ژوئن '25
+26
در 0 کانالها
Get PRO
مه '25
+51
در 3 کانالها
Get PRO
آوریل '25
+30
در 3 کانالها
Get PRO
مارس '25
+37
در 1 کانالها
Get PRO
فوریه '25
+31
در 1 کانالها
Get PRO
ژانویه '25
+63
در 0 کانالها
Get PRO
دسامبر '24
+77
در 1 کانالها
Get PRO
نوامبر '24
+289
در 6 کانالها
Get PRO
اکتبر '24
+57
در 2 کانالها
Get PRO
سپتامبر '24
+191
در 4 کانالها
Get PRO
اوت '240
در 6 کانالها
Get PRO
ژوئیه '24
+57
در 3 کانالها
Get PRO
ژوئن '240
در 2 کانالها
Get PRO
مه '24
+83
در 4 کانالها
| تاریخ | رشد مشترکین | اشارات | کانالها | |
| 26 اوت | 0 | |||
| 25 اوت | +1 | |||
| 24 اوت | 0 | |||
| 23 اوت | 0 | |||
| 22 اوت | 0 | |||
| 21 اوت | +3 | |||
| 20 اوت | +4 | |||
| 19 اوت | 0 | |||
| 18 اوت | 0 | |||
| 17 اوت | 0 | |||
| 16 اوت | +2 | |||
| 15 اوت | +1 | |||
| 14 اوت | 0 | |||
| 13 اوت | +2 | |||
| 12 اوت | 0 | |||
| 11 اوت | 0 | |||
| 10 اوت | 0 | |||
| 09 اوت | 0 | |||
| 08 اوت | +1 | |||
| 07 اوت | 0 | |||
| 06 اوت | 0 | |||
| 05 اوت | +2 | |||
| 04 اوت | +1 | |||
| 03 اوت | 0 | |||
| 02 اوت | 0 | |||
| 01 اوت | 0 |
پستهای کانال
+7
Události z počátku roku 1933 předurčily vývoj německo-židovských vztahů před druhou světovou válkou. Mezinárodní židovstvo tehdy vyhlásilo Německu formální válku dříve, než Hitlerova vláda začala jakkoliv omezovat práva židovského obyvatelstva. Tato masivní celosvětová kampaň, symbolizovaná slavným novinovým titulkem deníku The Daily Express „Judea vyhlašuje Německu válku“, představovala v podstatě první skutečný výstřel druhé světové války. Cílila na úplný ekonomický a finanční kolaps země. V důsledku formálního vyhlášení války tak německé úřady považovaly Židy za potenciální nepřátelské agenty. Larry Romanoff ve svém článku k bojkotu doplňuje: „Jednalo se o mnohem rozsáhlejší a zlověstnější podnik, než si obecně uvědomujeme, a to i ti, kteří znají základní fakta. […] Záměrem bylo nechat vyhladovět k smrti obrovskou část německého obyvatelstva. […] Pokud by německý vývoz zkolaboval, země by nebyla schopna nakupovat potraviny a velká část obyvatelstva by pomalu umírala hlady.“
➡️https://t.me/ListyOsy
| 2 |  +8Kerry Bolton – Centrální bankovnictví a zotročení lidstva
Goodsonova kniha [Historie centrálního bankovnictví a zotročení lidstva] je v tomto žánru jedinečná v několika zásadních ohledech: sleduje vývoj lichvy v průběhu tisícileté historie; o něco takového se obvykle nikdo nepokusil od doby, kdy před více než stoletím vyšla jedna z oblíbených knih Ezry Pounda, Law of Civilization and Decay od Brookse Adamse. Goodson navíc přináší jak historii lichvářů, tak i těch, kteří se proti lichvě stavěli, a dále se zabývá technickými aspekty finančního systému a tím, jak jej lze napravit. […] Goodson s odvoláním na harvardského historika Carrolla Quigleyho ukazuje, že tyto centrální banky se staly součástí rozsáhlého, vzájemně propojeného systému mezinárodních financí, který se od té doby neustále rozšiřuje. […] Goodson tvrdí, že válka byla Hitlerovi vnucena ze stejného důvodu, s jakým se potýkal Napoleon, přičemž v tomto případě bylo Polsko pouhým nástrojem bankéřů.
Zdroj (anglicky)
➡️https://t.me/ListyOsy | 1 457 |
| 3 | Emanuel Moravec – Češi v Nové Evropě
Nechci nikoho přesvědčovat. Shrnuji pouze skutečnosti. Nyní v poslední chvíli, před hodinou dvanáctou, chci českého člověka upozornit na mylné cesty, po kterých ho vedou londýnské bludičky. […] V Nové Evropě po léta nebudeme mít čas na příjemné lenošení. Mnoho a mnoho bude třeba postavit. Evropa v čele s německým národem bude se musit dřít jako mezek, aby odčinila hříchy demokratického režimu, který byl pouze bezcitným kapitalistickým plantážnictvím.
[…] A co bude s námi? Bože, kdyby už z nás jednou vyprchal ten ubohý český imperialismus, na kterém jsme postavili tolik nemotorných snů. Znovu opakuji: Nejsme žádnými sousedy německého národa, žijeme uvnitř německého národa. Jsme trvalými příslušníky Říše.
Naše postavení je zcela jiné než Slováků, Charvátů a Rumunů. Dnes i Bulharů je více než Čechů. Ve 400 milionech obyvatel sjednocené Evropy představujeme pouze 2% a tím je také dána míra zájmu o bolestínství české oblomovštiny. […] Zde končí všechny sentimentality. Problém národnostní bude zítra pouze problémem kulturním; nebude to problém mocenský, hlavně u národu malých. Čím menší národ v rámci Evropy, tím více bude v něm prvek evropanství převazovat prvek národní.
[…] Vstupujeme do nové éry evropských dějin, kde hospodářsky padají hranice mezi státy a kde evropanství překlene všechny staré trpkosti mezi národy. Kontinentální vlastenectví vytlačí vlastenectví národní. Zítra rodnou zemí Čechů bude Protektorát, stá-tem Čechů bude Říše a českou vlastí — Evropa.
Sejdou-li se dnes dva Češi, jeden z Domažlická a druhý z Kyjovska, každý zná své místní nářečí, kterým hovořil jako děcko, ale spolu mluví spisovnou češtinou. Zítra, až se sejdou dva příslušníci různých evropských národů, každý bude znát svou rodnou řeč, kterou bude mluvit doma, ale spolu budou oba tito Evropané mluvit řečí evropské spolupráce a evropské jednoty. […] Pud sebezáchovy přemohl rozpory, touha po lepším zítřku postupně utlumí všechny staré trpkosti mezi evropskými národy.
Příslušenství českého národa k Nové Evropě bude, jak už jsem uvedl, zvláštního rázu. […] To, co nyní řeknu, nemusí žádného Čecha lekat už proto, poněvadž je to stará skutečnost. Český národ byl vždy členem Německé říše a jeho stát byl natolik samostatným celkem, jako Bavorsko, Sasko nebo Prusko. Když se uvolňovaly vztahy Bavorska, Saska a Pruska k Říši německé, uvolňovaly se také české vztahy k Říši. Čím více se však ostatní říšské země těsněji svařovaly s Říší, nemohlo být jinak ani s českými zeměmi, uprostřed německých zemí položenými.
[…] Tisíc let Češi žili v zemi říšské a jak dnes vidíme, jen jim to svědčilo. Prozatím jsou z národů východní Evropy hned po Němcích nejvzdělanější, nejcivilisovanější, nejpracovitější. Tisíciletý život uprostřed německého národa nemohl ovšem zůstali bez hlubokých rasových, kulturních a sociálních účinků. […] Na počátku této úvahy jsem řekl, že rasa je více než jazyk. Proto v Nové Evropě se budou národové pracovně uskupovat podle svých rasových vlastností.
[…] Český národ neměl a nemá nic společného s východním světem. Český národ je svým životem, rasou a společenskou stavbou příslušníkem germánsko-římské rodiny národů a kmenu. Není to tudíž žádná zrada, řeknu-li, že český kmen patří k Říši a že toto příslušenství je nejen historické, nýbrž i rasové.
Jazykem Čech, občanstvím příslušník Velkoněmecké říše a city Evropan, bude náš člověk mít současně tři veliké povinnosti: k svému národu, k německému státu a k Evropě. A všechny tyto tři povinnosti nemají nic společného s nějakými zámořskými kulturami, které jsou Evropě cizí. […]
➡️https://t.me/ListyOsy | 1 003 |
| 4 | Kerry Bolton – Psychopatologie levice
[…] Levice je dnes přijímána jako normální a stoupenci její nejextrémnější varianty – komunismu – mohou zastávat respektovaná místa v akademickém světě a jejich knihy vydávají velká nakladatelství, zatímco představitelé pravice jsou marginalizováni a dokonce vytlačováni ze svých profesí.
[…] Levice obecně, ať už se nazývá sociálnědemokratická, komunistická nebo liberální, se vydává za vlnu budoucnosti. Samotné slovo „levice“ se stává synonymem pro „pokrok“, zatímco každý jedinec, doktrína či instituce, která se staví proti levici, je hanlivě označována za regresivní. Jak však již před více než stoletím poukázal Nordau, tito „pokrokoví“ lidé, kteří chtějí zničit tradici a přetvořit svět, jsou ve skutečnosti předzvěstí atavismu, návratu k primitivismu, ať už v umění, etice či politice.
[…] Předchůdce bolševické revoluce, francouzská revoluce v letech 1789–1792, vyvolala masovou psychózu vzpoury mezi spodinou francouzské společnosti, vedenou sociopatickými prvky intelektuálské elity. Stejně jako v dnešních západních liberálně-demokratických státech se vychází z teorie, že změna společenské struktury může odstranit nerovnost.
[…] Je třeba pečlivě rozlišovat mezi těmi, kdo usilují o skutečně potřebné reformy, byť i radikální povahy, a těmi, kdo usilují o revoluci za zcela destruktivním účelem, byť pod rouškou „rovnosti“ a „svobody“ – v souladu se svou sociopatickou povahou. […] Takové reformy rozhodně nevyžadují zničení rodiny a náboženství, které jsou hlavními terči staré i nové levice. […] Rozdíl mezi tvůrčí sociální reformou a sociopatickým ničením, které prosazuje levice, lze přirovnat k rozdílu mezi reformami založenými na tradici a reformami založenými na ničení tradice.
[…] Levicové politické doktríny slouží jako prostředek k přetvoření světa podle představy psychopata, a to ve jménu „spravedlnosti“, přičemž zároveň svrhávají ty normální společenské zákony, pravidla a morální zásady, které psychopat považuje za nesnesitelné utlačování.
[…] Levicový aktivista vyjadřuje své emoce prostřednictvím sloganů, demonstrací, vandalismu, nepokojů a násilí; svou nenávist skrývá za fasádou „lásky“. Svou nenávist a hněv ospravedlňuje jako „lásku k lidstvu“ namířenou proti nespravedlnosti systému, jeho představitelů a institucí. Levicový aktivista je schopen svou nenávist doktrinálně promítnout na své nepřátele, protože levice teoreticky zastupuje „svobodu, rovnost, bratrství“, jejichž dosažení může vyžadovat značné krveprolití.
[…] Pohled na levici z čistě politického hlediska je omezující a nepřináší žádná vysvětlení. Levice je psychologická aberace, která má stejné motivace jako masový vrah, násilník či zloděj. Ti, z nichž by se za jiných okolností stali kriminální sociopati, přesměrovávají své destruktivní impulsy do politiky. V průběhu několika staletí a napříč kontinenty byl vývoj levice vždy stejný. […]
Jak poznamenalo mnoho raných sociálních vědců a několik dalších, kteří stále mají odvahu oponovat dnes převážně levicovému směřování sociálních věd, levičáctví poskytlo racionalizaci či intelektualizaci chování, které by v jiných situacích bylo považováno přinejlepším za delikventní, ne-li přímo směřující k masovému vraždění.
[…] Motivem, jakkoli racionalizovaným, není náprava nespravedlností, ale ničení. Na dominantních ideologiích, ať už jde o Starou, Novou nebo Příští levici, je pozoruhodné to, že se především snaží zničit tradiční lidské vazby pěstované v průběhu staletí, a to v rychlých bouřích, které neberou ohled na lidské utrpení, ale jsou rozpoutány s nejvyšší zuřivostí ve jménu zcela abstraktního pojetí „lidskosti“. Proto jeden společenský analytik, Lothrop Stoddard, toto trefně definoval jako „vzpouru podčlověka“, a tak tomu zůstává bez ohledu na to, do jakého „nového“ a „vznešeného“ hávu by se levice mohla přetvořit.
➡️https://t.me/ListyOsy | 1 060 |
| 5 | Samuel Francis – Proč je rasa důležitá
Útokům na naši rasu a kulturu je třeba čelit výslovně z rasového hlediska.
Existuje staré rčení – údajně prastará čínská kletba: „Kéž žiješ v zajímavých časech.“ Dnes se tato kletba naplnila. Zajímavé časy jsou tady. Nejzajímavější na nich je, že snad poprvé v historii, a rozhodně jako jeden z mála případů v historii, jsme svědky víceméně mírového předání moci od jedné civilizace a od rasy, která tuto civilizaci vytvořila a nesla, k jiným rasám.
[…] Přesun moci pozorujeme téměř ve všech sférách veřejného i soukromého života. Dosud se jedná spíše o kulturní než politický či ekonomický posun; je to patrné na vzestupu multikulturalismu, afrocentrismu a dalších protibělošských kultů a hnutí v univerzitních osnovách, jakož i na pronikání protibělošské etiky a chování, které tyto kulty vnucují, dokonce i do každodenního soukromého života. Je to patrné na stále se zrychlující válce proti tradičním symbolům staré civilizace a na vyzdvihování symbolů nových národů, které usilují o jejich nahrazení.
[…] Jedná se o promyšlenou taktiku, jejímž cílem je získat kulturní legitimitu a kulturní hegemonii a v konečném důsledku i donucovací politickou moc ve prospěch nebělochů na úkor bělochů. […] Jedním z nejpozoruhodnějších rysů naší zajímavé doby je míra, v jaké si běloši sami pomáhají kopat vlastní rasový a civilizační hrob. […] Rasová identita je zakázána pro bělochy, ale ne pro nebělochy (nebo alespoň pro černochy). Samozřejmě je výslovným cílem zničit bílou civilizaci tím, že se odstraní symboly a instituce kolektivního vědomí, které definují rasu a tvoří základ kultury.
[…] Co se tedy v našich zajímavých časech děje, stručně řečeno, je toto. Byl zahájen koordinovaný a dlouhodobý útok proti civilizaci bílého, evropského a severoamerického člověka, a tento útok se neomezuje pouze na politické, sociální a kulturní instituce, které tuto civilizaci charakterizují, ale rozšiřuje se také na rasu, která tuto civilizaci vytvořila a která ji i dnes nese a předává dál.
[…] Místo toho, abychom se odvolávali na sebevražedný liberalismus a opakovali právě ten universalismus, který podkopal naši identitu a náš smysl pro solidaritu, musíme my, jako běloši, znovu prosadit naši identitu a naši solidaritu, a to výslovně v rasových pojmech prostřednictvím formulace rasového vědomí jako běloši. Znovu prosazení naší solidarity musí být vyjádřeno v rasových pojmech ze dvou hlavních důvodů. Za prvé, útok namířený proti nám se sám definuje v rasových pojmech a usiluje prostřednictvím delegitimizace rasy u bělochů a legitimizace rasy u nebělochů o rozptýlení a zničení základů naší solidarity, přičemž zároveň upevňuje soudržnost nebělochů proti bělochům.
Historik Isaiah Berlin v roce 1991 poznamenal, že „nacionalismus a rasismus jsou dnes nejmocnějšími hnutími na světě“, a v době, kdy se samozvaní nepřátelé bílé rasy definují v rasových pojmech, může jejich výzvě čelit pouze naše vlastní definice sebe samých v těchto pojmech. Pokud by tato výzva zvítězila a tito nepřátelé by nás přišli zabít, tak jako byli ve Rwandě vyvražděni Tutsiové, učiní tak nikoli proto, že jsme „Západní“, „Američané“, „křesťané“, „konzervativci“ nebo „liberálové“, ale proto, že jsme běloši.
Zadruhé musíme prosazovat specifickou rasovou identitu, protože rasa je skutečná – biologické síly, včetně těch, které rasu určují, mají význam pro společenské, kulturní a historické události. Netvrdím, že rasa jako biologická realita sama o sobě postačuje k vysvětlení civilizace evropského člověka – kdyby rasa stačila, neexistoval by žádný problém –, ale rasa je pro ni nezbytná a je pravděpodobné, že biologická věda v blízké budoucnosti ještě jasněji ukáže, jak nezbytná jsou rasová, biologická a genetická vysvětlení pro plnější pochopení společenských a historických událostí.
[…] Musíme nejen pochopit roli rasy při vytváření naší civilizace, ale také toto pochopení začlenit do obrany naší civilizace. Dokud tak neučiníme, můžeme očekávat pouze to, že budeme i nadále prohrávat válku, v níž se nacházíme.
➡️https://t.me/ListyOsy | 1 455 |
| 6 | Před nedávnem jsme upozorňovali na šokující zjištění ve Velké Británii, kde docházelo v průběhu 70 let k systematickému zneužívání nejméně 250 000 bílých dívek těmi nejhrůznějšími způsoby gangy především „legálních“ cizorasových migrantů. Poukázali jsme také, že tento osud nás může velmi rychle postihnout i zde v České republice a v jiných – masovou migrací běžně nezatížených – zemích.
Od našeho příspěvku uplynula krátká doba a z Berounského deníku si nově můžeme přečíst, že „policie se zabývala případem obtěžování dětí cizinci na hřišti v Hořovicích“. Na svém facebookovém profilu deník eufemisticky doplňuje: „Kulturní rozdíly různých národů mohou vést k nepříjemným situacím. Indičtí pracovníci pekárny neznají české zvyklosti.“ Všimněte si paralely komentáře deníku se slovy policejního dispečera v Británii, kdy dispečer káral rodiče zneužitých dětí: „Nemůžete je označovat za asijské muže, protože to je rasistické. Měli byste být prostě rádi, že se vaše dítě seznamuje s jinou kulturou.“ Jak dlouho potrvá, než bude i tady policejní dispečer kárat matku zneužitého dítěte, že ho má nechat „seznamovat se s jinou kulturou“?
Všimněte si však další paralely, a to v reakci policisty npor. Mgr. Macourka, který „kričal na matky pred ich deťmi, že sú rasistky.“ Jeden z komentujících na twitteru doplňuje: „Bavil jsem se s paní, co psala ten komentář a volala na ‚kulturní rozdíly‘ policii, a je to docela šílené. Nejen, že policie prakticky nic nedělá, ale navíc na ni a na ostatní matky, co je vyzvala starostka k vysvětlení na služebně, začal npor. Mgr. Macourek řvát už na chodbě před dětmi, že jsou rasistky, že u nich (cizinců) je přeci normální být přátelský a mít rád děti, že přeci v cizině taky nebudou volat policajty na někoho, kdo je třeba nepozdraví v obchodě, že to co je u nás neetické (sedat si k cizím dětem, sahat na ně, fotit si je a ptát se kde bydlí a vysmívat se rodičům, co jim slušně řeknou ať jdou pryč) jim nemůžeme mít za zlé. Námitku jedné z matek, že jestli je to u nich normální, tak ať si to dělají u nich a ne u nás, pan npor. velmi hlasitě označil za xenofobii, než je prakticky vyhodil.“
Zde jsou první náznaky úplného (a záměrného) selhání našich institucí, které už dnes nejsou schopny chránit své vlastní občany před počínáním dovážené chátry, jejíž prznění dětí je, podle neziskovkami vykádrovaných nekňubů jako Macourka, „obohacující kulturou“, za kterou „bychom měli prostě být rádi, protože se dítě seznamuje s jinou kulturou“, jak by doplnil policejní dispečer z Británie.
S takovým přístupem (nejen státních orgánů) se dostaneme do bodu, kdy kauza v Hořovicích bude (v Česku) jenom nepatrnou špičkou ledovce, tedy pokud jí již není. A pokud máme být vůbec otevření vůči jiným kulturám, chceme opravdu vítat „kulturní zvyklosti“ cizorasovců, které zahrnují zneužívání a obtěžování dětí? Berounský deník a vedoucí OOP Hořovice Macourek nám vlastně říkají, že pro Indy je běžnou zvyklostí prznit děti. A tomu tak i je, jak podotýká kanál STO: „Prípady brutálnych sexuálnych útokov a skupinových znásilnení dosahujú v Indii (skadiaľ títo pracovití pekári pochádzajú) nemalé rozmery. V Spojenom kráľovstve (kde sa na rozdiel od mnohých krajín EÚ uvádza občianstvo páchateľa) Indovia v posledných rokoch zaujímajú v úradných štatistikách závažných trestných činov a sexuálnych útokov prvé priečky.“ A je úžasné od novinářů a Macourků vědět, že neobtěžovat děti je jen jakási česká zvyklost. Člověk by řekl, že by to mělo být za všech okolností chápáno jako nechutná deviace. Ještě, že máme tyto sluníčkáře, kteří nám vysvětlí, že jde jen o takové neškodné kulturní nedorozumění.
Kanál STO uzavírá: „Dlhodobo sa už aj v strednej Európe vytvára prostredie strachu z označenia za rasistu, fašistu alebo nacistu. Preto nikto z civilov nezasiahol. Preto sa polícia správa ako sa správa. Takto to ale iba začína. A správami o hromadných znásilneniach bielych detí to pokračuje (nie končí). Buďte duševne pripravení a telesne schopní brániť svoje deti! Nenechajte ich napospas protibelošskému systému a nebelochom!“
➡️https://t.me/ListyOsy | 1 161 |
| 7 | Alfred Rosenberg - Státům nepřátelský sionismus
Národně-mezinárodní židovství však nezaujímá výjimečné postavení nejen vůči Německé říši, ale vůči všem státům. […] V případě útoku proti židovské, a zejména proti sionistické světové politice, se obvykle ozývají „náboženská“ a „asimilacionistická“ sdružení a zdůrazňují svůj „zásadní odpor“ vůči národně-židovským bojovým oddílům. Tento manévr izraelských vojenských oddílů, které pochodují odděleně, dosud vždy splnil svůj účel; proto je na místě stručně dokázat, že všechna tato různá sdružení jsou ve skutečnosti samozřejmě zajedno s cíli politického bojového oddílu židovství.
[…] „Konfesní spolky“ již dlouhá léta vedou zdánlivý boj proti zlému sionismu, který již považoval dobu za zralou k tomu, aby částečně odhalil svou pravou tvář. […] V čele celé řady sionistických delegací stáli rabíni. Několik jsem jich již zmínil, z hlediska sionistického hnutí vyniká zejména vrchní rabín Vídně, Dr. Chajes. Abychom rozptýlili i poslední pochybnosti o tom, že „pouze náboženští“ Židé jdou ruku v ruce se sionisty, stačí poznamenat následující. […] Následně Sdružení rabínů ve Vídni jednomyslně rozhodlo: „V souladu s příslušnou rezolucí Německého rabínského svazu prohlašuje Sdružení rabínů ve Vídni, že je naléhavou povinností všech skupin a vrstev židovského národa (!) aktivně se podílet na budování židovského národního (!) domova v Palestině.“ („Jüd. R.“ 1921, č. 50–52)
[…] Nemám zde dostatek prostoru, abych se mohl podrobněji zabývat těmito pokryteckými úvahami. Stejně jako Němec patří k německému národu, ať už je protestantem či katolíkem, tak i Žid zůstává národním Židem, ať už je liberálem, ortodoxním Židem nebo vyznává jakoukoli jinou náboženskou variantu. Vše ostatní je ze strany Židů vědomé klamání, vědomé lhaní a podvádění německého národa.
[…] Pokud si nyní klademe otázku, o co vlastně v tom celém sionismu jde a kam vlastně směřuje a kam musí směřovat, není pro znalce židovského ducha příliš těžké na ni odpovědět.
Židé si zřejmě dobře uvědomovali, že všude tam, kde žijí v početnější komunitě a nemohou působit anonymně mezi místním obyvatelstvem, je antisemitismus na dosah ruky. Že by tento antisemitismus – navzdory vůli vlád ovládaných židovskou burzou – mohl energicky vzplanout, bylo třeba očekávat zejména v Polsku, Rusku a Rumunsku. I v Americe, zejména v New Yorku s jeho ghettem čítajícím přes 2 miliony Židů, bylo třeba přijmout preventivní opatření. Bylo proto zcela pochopitelné, že židovští multimilionáři hledali pro své bratry z Východu nové území. Padaly návrhy na získání půdy v Jižní Americe či v Africe. Je pochopitelné, že zvítězila „země otců“. Cíl nemůže být pochybný: prostřednictvím ekonomických a politických výsad vynucených „Anglií“ má být malá židovská menšina od samého počátku učiněna vládnoucí a mají být přilákáni Židé ze všech zemí, aby osídlili toto nové židovské centrum, a to podle staré metody, která spočívá v tom, že původní obyvatele, žijící zde po tisíciletí, budou „legálně“ způsobem vytlačovat a vytvoří čistě židovskou – od gójů Evropy daleko vzdálenou – základnu pro rozsáhlou orientální politiku.
Část roje kobylek, který už po staletí sžírá Evropu, se vrací do zaslíbené země, aby se rozhlédla po nových úrodných loukách.
Když židovští politici hovoří o budoucím vzorovém státě Palestina, každý znalec ví, že k tomu nikdy nedojde. Žid totiž nebyl skutečně tvůrčí v žádné oblasti vědy, umění ani života. Jeho „stát“ bude trvat přesně tak dlouho, dokud mu miliony peněz, vydrancovaných od národů světa, budou uměle vlévat životní sílu. V den, kdy bude židovská otázka vyřešena ve prospěch národů, které Hebrejci dosud vykořisťovali (tento den již není příliš vzdálený), v ten den se Palestina jako židovský stát zhroutí. Zůstane pouze starý mezinárodní (tj. celosvětový) národ.
Sionismus je v nejlepším případě chabým pokusem neschopného národa o dosažení něčeho produktivního; z větší části však představuje prostředek, jímž si ambiciózní spekulanti vytvářejí novou základnu pro globální vykořisťování.
➡️https://t.me/ListyOsy | 1 210 |
| 8 | Léon Degrelle – Výzva mladým Evropanům
I my jsme měli dvacet let. Naše dny už nikdy nebudou tak zelené. Ale naše mysli, naše srdce stále pulzují myšlenkami a duchovními impulzy, které bezpochyby stále zapalují i vás, naše dnešní mladé evropské kamarády.
Jako horliví nacionalisté jsme probudili duši naší otčiny až v hloubi jejího vědomí. Chtěli jsme ji vytrhnout z politických bažin, v nichž se dusila, vrátit jí víru v její poslání, uvést do pořádku její instituce, obnovit sociální spravedlnost v nerozlučné spolupráci tříd a především uskutečnit revoluci duší, která by osvobodila lidi od všudypřítomného materialismu.
[…] Poráženi, s bubny odloženými, jsme viděli, jak se naše rodící se Evropa z roku 1942 po roce 1945 schoulila do banality a průměrnosti a bezhlavě se oddala – aniž by tušila její pomíjivou křehkost – zuřivé touze po požitku. Ta jí zatemnila duši. Rozložila její morální a duchovní vlastnosti. Zítra bude třeba vše znovu vytvořit.
Za tuto oddanost našim otčinám a Evropě, která by je sjednotila, jsme my, vaši předchůdci z druhé světové války, zaplatili strašlivě vysokou cenu. […] Abych řekl pravdu, ani vy to dnes nemáte snadné. Ve všech zemích vás pronásledují pilní a servilní soudci, kteří se chichotají, chrochtají a pobíhají za vámi s vlajícími šaty. Každý den přepisují občanský a trestní zákoník, aby – demokraticky, samozřejmě! – objevili nové záminky, jak vás zavřít do svých věznic a zavalit daidalovskými pokutami ty, kteří odmítnou zbožně líbat chodidla té svatouškovské fúrii, kterou je jejich ubohá „demokracie“.
[…] I nám bylo mnohokrát upřeno jakékoli uplatňování občanských svobod. […] Již tehdy jsme byli považováni za vyvrhele, protože jsme chtěli nahradit zkorumpovaný, anarchický a zničující režim čistým, silným a národním státem.
[…] Zbývá ještě nějaká šance zachránit evropský projekt?... […] Je třeba, aby štědrost, velkorysost, láska k lidem, ochota dávat a posvátné nadšení pro ideál překypující pravdou obnovily vnitřní život každé bytosti. […] Politická revoluce? Ano! Hospodářská a technická revoluce? Ano! Sociální? Ano! Ale především, revoluce duší, která svou vůní ovládá celou existenci!
[…] Revoluci nelze uskutečnit chvástáním, a už vůbec ne prázdnými prohlášeními, která znějí jako plech. Každá obohacující revoluce je výsledkem dlouhé intelektuální přípravy. Více než kdy jindy bude příští století stoletím elit a koordinace jejich objevů. Právě ti nejlepší, nejschopnější – a pouze oni – zvítězí, budou vést a změní společnost. Doba, kdy si člověk mohl připravovat svůj vzestup v nedbalosti, pohodlnosti, nevědomosti a lenosti, je pryč.
[…] V příštím století se budete muset vlastní pílí, vytrvalostí, pružností mysli a silou charakteru vypracovat na intelektuální úroveň a k technickým znalostem, které nesmazatelně poznamenají budoucí vůdce lidí a národů. Mladí lidé si musí dobře uvědomit, že pouze v míře, v jaké budou jejich mozky pracovat, jak se budou rozšiřovat jejich odborné znalosti a jak se stanou živou součástí elity, budou schopni úspěšně uskutečnit obnovu společnosti.
Nová doba nastane, pokud vy, chlapci a dívky 21. století, kteří již stojíte na prahu naší éry, se pustíte - s novými metodami a myšlenkami, ale také s ideálem tak žhavým, jako měli vaši předkové v hrdinských dobách - do velkolepého úkolu obnovy společnosti, která ztratila směr.
Mladí kamarádi Evropy, přišla vaše chvíle.
Buďte připraveni, samozřejmě materiálně, ale především duchovně a intelektuálně, ochotni ke všem obětem, s dokonale vyvinutou a strukturovanou myslí, s tělem silným pro nejtvrdší souboje, s duší osvětlující váš záměr. Ať už byl jakýkoli. Bez ohledu na tvrdost boje budou vaše silné paže schopny zvednout nad vaše štíty to vítězství, o kterém slabochové věřili, že se stalo nedosažitelným.
Jen ti, kdo mají víru, se vracejí a vzdorují osudu! Věřte! Bojujte!
Svět se buď ztratí, nebo se získá. Získejte ho!
V lidské poušti, kde bečí tolik ovcí, buďte lvy!
Silní jako oni! Neohrožení jako oni!
A ať vám Bůh pomáhá!
Zdar, kamarádi!
Léon Degrelle, srpen 1992
➡️https://t.me/ListyOsy | 1 511 |
| 9 |  +9Léon Degrelle byl významný belgický státník a voják, který se do historie zapsal jako nejmladší politický vůdce v předválečné Evropě a zakladatel belgické Rexistické strany. S hlubokým přesvědčením o nutnosti sjednocené Evropy založené na společném kulturním dědictví se po zahájení tažení proti Sovětskému svazu dobrovolně přihlásil na východní frontu, kde se z pozice prostého vojína vypracoval až na generála divize Waffen-SS Wallonie. Po skončení války přežil dramatický útěk do Španělska, kde strávil téměř pět desetiletí v exilu, zatímco v rodné Belgii byl v nepřítomnosti opakovaně odsouzen k smrti a jeho díla byla zakázána speciálním zákonem Lex Degrellana. I přes tento trpce pociťovaný osud zůstal až do své smrti nezdolným svědkem významné epochy našich dějin. Na otázku, zda něčeho lituje, Degrelle stroze odpověděl: „Jen toho, že jsme prohráli.“
➡️https://t.me/ListyOsy | 1 766 |
| 10 | Marshall Yeats – Židovská otázka
Tvrzení, že Židé získali v „hostitelské“ společnosti nadměrný vliv, se objevovalo na všech kontinentech světa a od starověku až po „postmodernitu“ se vracelo s velkou frekvencí. Ze všech sociálních, politických a ekonomických témat, včetně rasy a pohlaví, jen málokteré vyvolalo více kontroverzí nebo vyvolalo silnější soubor mentálních obrazů a emocionálních reakcí než židovská otázka. Otázka židovského vlivu je zároveň silná a neuchopitelná, hluboká a přesto jaksi nejasná. V průběhu své cesty napříč staletími a přes oceány nabývaly přístupy k židovské otázce někdy esoterický a mystický charakter. Na druhou stranu i v hlubinách antiky nacházíme analýzy tohoto tématu, které jsou ve svých sociologických poznatcích překvapivě klinické a „moderní“. V každé době a na všech místech však silné a zákeřné tabu bránilo takovýmto zkoumáním a odsuzovalo toto téma na okraj přijatelné diskuse, či dokonce za její hranice. Židovská otázka je tak pověstnou kovadlinou, která opotřebovala tisíce kladiv.
V době psaní tohoto článku zůstává toto tabu stále silné. Žádná skupina lidí na světě dnes nepožívá takové právní ochrany svého historického výkladu, jakou mají Židé. Veřejné odmítnutí přijmout tvrzení, že během druhé světové války bylo systematicky popraveno šest milionů Židů, z nichž značná část ve speciálně zřízených vražedných plynových komorách, je trestným činem ve více než patnácti evropských zemích. Ještě silnějším právním aspektem tohoto tabu je růst a šíření legislativy proti „nenávistným projevům“, jejíž různé verze přijaly téměř všechny západní národy. Tyto zákony proti „skupinovému pomlouvání“ chrání před kritikou nejen židovský historický narativ, ale i současnou židovskou populaci.
[…] Židovská otázka, zjednodušeně řečeno, sestává ze dvou dotazů: Mají Židé nadměrný vliv ve svých hostitelských společnostech a pokud ano, co by se s tím mělo dělat? […] Podstatou židovské otázky je tedy tvrzení, že Židé ve svých hostitelských společnostech skutečně mají nadměrný vliv a že tento nadměrný vliv je z mnoha důvodů pro tyto společnosti velmi problematický. Tyto problémy se týkají všech sfér společnosti – kulturní, ekonomické i politické.
Dalo by se namítnout, že problém takového rozsahu by měl být zřejmý; že žádná tabuizovaná témata nemohou zastínit otázku, která si žádá naléhavou pozornost společnosti. Odpovědí by bylo, že v průběhu dějin byl tento problém skutečně zřejmý, což vedlo k staletím akademické, kulturní a politické diskuse o „židovské otázce“ – termínu, jehož používání v Evropě dosáhlo vrcholu na přelomu 19. a 20. století. Po více než tisíc let nebyla židovská otázka nejen zřejmá, ale i naléhavá. […] Ústup židovské otázky z veřejného života je velmi nedávný a začal v 50. letech 20. století. A důvody tohoto ústupu nespočívají v tom, že by byly vyřešeny problémy minulosti, ale v tom, že došlo k radikálním změnám v povaze západních národů. Hlavní z těchto změn spočívala v tom, že Západ přestal vnímat vnější hrozby pro své zájmy a začal vnímat sám sebe jako hrozbu. Povzbuzen parazitickými a pečlivě konstruovanými ideologiemi se Západ obrátil do sebe a uvalil na sebe různé formy rétorického, kulturního a demografického násilí. Židovská otázka se stala „otázkou bělošství“. Byly přijaty nové hodnoty a nové pohledy na svět. Mezi nimi byl i nový pohled na židovskou minulost. V neúprosné vlně západní zapomnětlivosti a masové sebekritiky se Židé, kteří byli dlouho padouchy evropských dějin, stali jejich bezúhonnými hrdiny. Evropa je dnes z velké části sionistickým kontinentem.
Tabu, které zakrývá židovskou otázku, se do značné míry opírá o tento nový příběh a jeho konstrukce byla monopolizována, aby se posílila jeho síla a jistota.
[…] Evropané již z velké části ztratili kontrolu nad svým vlastním výkladem, nad svým vlastním příběhem. Ztratili přehled o své historické dráze a tím i o svých zájmech. A protože ztratili přehled o svých zájmech, přestali vnímat ty, kdo proti nim působí. Je proto nezbytné začít od začátku a vrátit se k počátkům židovské otázky v Evropě. […]
➡️https://t.me/ListyOsy | 1 433 |
| 11 | Theodore Kaczynski – Psychologie moderní levice
Téměř každý bude souhlasit s tím, že žijeme v hluboce problémové společnosti. Jedním z nejrozšířenějších projevů šílenství našeho světa je levičáctví, takže diskuse o psychologii levičáctví může sloužit jako úvod k diskusi o problémech moderní společnosti obecně.
Co je však levičáctví? V první polovině 20. století bylo možné levičáctví prakticky ztotožnit se socialismem. Dnes je toto hnutí roztříštěné a není jasné, koho lze správně označit za levičáka. Pokud v tomto článku hovoříme o levičácích, máme na mysli především socialisty, kolektivisty, „politicky korektní“ typy, feministky, aktivisty za práva homosexuálů a zdravotně postižených, aktivisty za práva zvířat a podobně. Ne každý, kdo je spojen s některým z těchto hnutí, je však automaticky levičák. To, čeho se snažíme v diskusi o levičáctví dosáhnout, není ani tak hnutí nebo ideologie, jako spíše psychologický typ, nebo spíše soubor příbuzných typů. To, co máme na mysli pod pojmem „levice“, se tedy jasněji ukáže v průběhu naší diskuse o levicové psychologii.
[…] Dvě psychologické tendence, které jsou základem moderního levičáctví, nazýváme pocity méněcennosti a přesocializace. Pocity méněcennosti jsou charakteristické pro moderní levičáctví jako celek, zatímco přesocializace je charakteristická pouze pro určitý segment moderního levičáctví; tento segment je však velmi vlivný.
[…] Když někdo interpretuje jako urážlivé téměř vše, co se o něm (nebo o skupinách, s nimiž se ztotožňuje) řekne, usuzujeme, že má pocity méněcennosti nebo nízké sebevědomí. Tato tendence je výrazná u aktivistů za práva menšin, ať už patří k menšinovým skupinám, jejichž práva hájí, nebo ne.
[…] Ti, kdo jsou nejcitlivější na „politicky nekorektní“ terminologii, nejsou průměrní obyvatelé černošského ghetta, asijští přistěhovalci, týrané ženy nebo postižení, ale menšina aktivistů, z nichž mnozí ani nepatří k žádné „utlačované“ skupině, ale pocházejí z takzvaně privilegovaných vrstev společnosti. […] Mnoho levičáků se intenzivně ztotožňuje s problémy skupin, které se těší obrazu slabých (ženy), poražených (američtí indiáni), odpudivých (homosexuálové) nebo jinak méněcenných. Sami levičáci mají pocit, že tyto skupiny jsou méněcenné. Nikdy by si nepřiznali, že takové pocity mají, ale právě proto, že tyto skupiny považují za méněcenné, se s jejich problémy ztotožňují.
[…] Levičáci mají tendenci nenávidět vše, co má image silného, dobrého a úspěšného. Nenávidí Ameriku, nenávidí západní civilizaci, nenávidí bílé muže, nenávidí racionalitu. […] Umělecké formy, které oslovují moderní levicové intelektuály, se zaměřují na ohavnost, porážku a zoufalství, nebo mají orgiastický tón, odhazují racionální kontrolu, jako by neexistovala naděje, že se něčeho dosáhne racionální kalkulací, a jediné, co zbývá, je ponořit se do prožitku okamžiku. […] Moderní levicoví filozofové mají tendenci odmítat rozum, vědu, objektivní realitu a trvat na tom, že vše je kulturně relativní. […] Je však zřejmé, že moderní levicoví filozofové nejsou jen chladnokrevnými logiky systematicky analyzujícími základy poznání. Ve svém útoku na pravdu a realitu jsou hluboce emocionálně angažováni. Útočí na tyto pojmy kvůli svým vlastním psychologickým potřebám. Jednak je jejich útok východiskem nepřátelství, a pokud je úspěšný, uspokojuje touhu po moci.
Levičáci mohou tvrdit, že jejich aktivismus je motivován soucitem nebo morálními zásadami, a morální zásady hrají u levičáků přesocializovaného typu roli. Soucit a morální princip však nemohou být hlavními motivy levicového aktivismu. Nepřátelství je příliš výraznou složkou levicového chování; stejně tak snaha o získání moci. Navíc velká část levicového chování není racionálně kalkulována tak, aby byla prospěšná lidem, o nichž levičáci tvrdí, že se jim snaží pomoci. […] Kdyby naše společnost neměla vůbec žádné sociální problémy, museli by si levičáci problémy VYMYSLET, aby si poskytli záminku k povyku.
➡️https://t.me/ListyOsy | 1 293 |
| 12 | Arthur Kemp – Imigrační invaze
Imigrace se stala nejvýznamnějším tématem posledních deseti let v Evropě, Severní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu.
V současné době je toto téma na prvním místě politické agendy ve všech těchto zemích – a právě v tom spočívá důležitá otázka: proč právě v těchto zemích a nikoli v jiných? Proč v Číně neexistuje žádný „imigrační problém“?
Proč v Japonsku neexistuje žádný „imigrační problém“? Proč v Jižní Americe neexistuje žádný „imigrační problém“? Proč v Africe neexistuje žádný „imigrační problém“?
Důvod, proč se „imigrační problém“ omezuje na Evropu, Severní Ameriku, Austrálii a Nový Zéland, je pro liberály nepříjemný, ale zůstává pravdou, ať už je maskován jakkoli.
Tou pravdou je, že imigrace je dnes rasovou otázkou. Jedná se o jev, který, zjednodušeně řečeno, spočívá v tom, že do bělošských zemí přicházejí masy nebělochů z celého světa.
Liberální média ráda vykreslují imigraci jako součást běžného „masového přesunu obyvatelstva“, jako by se jednalo o nějaký globální jev postihující všechny národy. Ve skutečnosti tomu tak není. Jde o masový přesun obyvatel třetího světa do prvního světa.
To je zřejmé již při letmém pohledu na mapu imigrace: do Afriky, Asie nebo Jižní Ameriky se nestěhují miliony bělochů; populační tok naopak probíhá výlučně opačným směrem. Do bílých zemí se stěhují nebílí.
Právě tento přehnaně rasový rozměr moderní imigrace je důvodem, proč je již samotná diskuse o tomto tématu považována za „kontroverzní“. Mnozí bílí obyvatelé Západu byli navíc po celá desetiletí indoktrinováni ve školách, na vysokých školách, univerzitách i prostřednictvím masových médií, že je jaksi hříšné a nesprávné o rase vůbec mluvit, natož ji považovat za hnací sílu jakéhokoli trendu. To zase vedlo k situaci, kdy se často ozývá argument ve stylu: „No a co, že imigranti nejsou běloši, nic se nezmění, oni se přizpůsobí.“ S tím úzce souvisí i argument, že tito imigranti se „pouze snaží zlepšit svůj život“ a že je jaksi zlé nebo špatné jim tuto příležitost upírat.
[…] Závěr je tedy zřejmý: pokud v zemích prvního světa dojde k demografické změně, v jejímž důsledku bude jejich obyvatelstvo nahrazeno přistěhovalci z třetího světa, pak se nevyhnutelně změní i převládající kultura těchto zemí tak, aby odrážela kulturu nové většinové populace. Jinými slovy, masová imigrace z třetího světa do zemí prvního světa povede k nahrazení kultury prvního světa kulturou třetího světa, jakmile tato masová imigrace dosáhne takové úrovně, že nevyhnutelně způsobí změnu povahy kultur těchto zemí.
Právě proto je imigrace důležitá. Nejde o žádné rasistické představy, ale jednoduše o to, že masová imigrace z třetího světa nevyhnutelně povede k zániku kultury prvního světa prostřednictvím prostého demografického nahrazení.
[…] V sázce je tedy právě toto: samotná existence zemí prvního světa. To nemá nic společného s nenávistí vůči komukoli kvůli barvě jeho pleti, ani se snahou zbavit kohokoli možnosti zlepšit si život. Jde o přežití Západu, o další existenci evropského lidu, proti kterému je tato imigrační invaze namířena.
Řečeno opačně: nikdo při smyslech by Číňanům nenaznačoval, že by neměli důvod tvrdit, že mají právo zachovat svou zemi čínskou. Nikdo by se neodvážil říci Japonsku, že nemá právo být japonským a zachovat si jako ostrovní národ japonskou kulturu. Nikdo by žádnému africkému národu neřekl, že nemá právo být africkým, a nikdo by žádnému muslimskému národu neřekl, že nemá právo vyznávat toto náboženství. A tak je také správné a na místě, aby nikdo neříkal evropským národům, že nemají právo být evropskými.
Přesto se právě to říká: že jakýkoli odpor proti masové imigraci z třetího světa v jakémkoli evropském národu je nějakým způsobem špatný nebo hříšný. […] Masová imigrace z třetího světa navždy změní samotnou podstatu západní civilizace, zaplaví ji kulturou třetího světa a navždy zničí vše, co dělalo první svět tím, čím je. Proto je otázka imigrace tak důležitá.
➡️https://t.me/ListyOsy | 1 336 |
| 13 |  Z byrokratických kuloárů Bruselu vrcholí legalistický útok na jedny z posledních osobních svobod pod hesly ochrany a bezpečnosti. Henna Virkkunen z Evropské komise: „V Evropě není místo pro nelegální projevy nenávisti, ať už ve skutečném světě, nebo na internetu.“
Z temných zákoutí Kremlu vrcholí podvratný útok na kulturně-civilizační dědictví Evropy a jejího fyzického nositele pod hesly historické a ontologické viny. Ideolog Kremlu Dugin: „Běloši? […] Ztratili právo na existenci. Neexistují žádné argumenty, které by ospravedlňovaly jejich existenci.“
Z vyhřátých křesel mezinárodních institucí vrcholí demografický útok na životní prostor a národní společenství Evropy pod „lidskoprávními“ hesly diverzity a multikulturalismu. Generální tajemník OSN António Guterres: „Společnost, v níž není místo pro diverzitu, nemá místo ani pro lidskost.“
Tomu všemu mlčky přihlížejí poplatní zástupci různých politických barev, které lidé volili na základě slibů, že tomu všemu zabrání. Bděte.
➡️https://t.me/ListyOsy | 11 255 |
| 14 | Sebastian Biehl – Mýtus diverzity
Jedním z hesel naší doby je „diverzita“, jinými slovy snaha prostřednictvím státní politiky přeměnit sourodou společnost na neurčitou směs.
V politickém středním proudu je etnická homogenita pokládána za hluboce odpudivou a nebezpečnou; náležící do stejné kategorie jako „izolace“, „rasismus“, „nadřazenost“, „provinciálnost“ a další. Pro tzv. tvůrce veřejného mínění, rekrutující se z multikulturních měst, je dokonce homogenita přímo urážlivá.
[…] Diverzita se v USA a Evropě stala sloganem v 60. letech minulého století a v současnosti je de facto nedotknutelným kvazi-náboženským zákonem. Tradičně homogenní společnosti (z více než 90%) tak dnes ze všech sil usilují o co nejvyšší míru diverzity a multikulturnosti.
[…] V Evropě je důraz na diverzitu ještě novější a umělejší. Kdysi homogenní země jako Švédsko, Německo či Dánsko se hotoví zbavit se své etnické identity a nastoupit cestu přeměny k multikulturním společnostem. […] Standartním odůvodněním multikulturalismu jsou údajná vyšší dynamičnost takových společností v porovnání se společnostmi homogenními, větší škála příležitostí pro talentované lidi a jejich obecná vyšší atraktivita. Proto všechny relativně sourodé společnosti mají usilovat o to, stát se co možná nejrůznorodějšími.
Je takové odůvodnění skutečně platné? […] Nesmyslným pak toto tvrzení činí zejména praxe: současná imigrační politika přivádí do našich zemí místo kvalifikovaných odborníků nezaměstnané a uprchlíky hledající lepší život, kteří se jen málokdy pozitivně podílí na chodu společnosti. Nezaměstnaný Pákistánec není o nic dynamičtější než nezaměstnaný Angličan, ten je však alespoň ve své rodné zemi, zatímco prvně jmenovaný do své nové země přináší jen problémy.
Tvrzení o hodnotných kulturních vlivech, zprostředkovaných multikulturními společnostmi je také často prázdné. Jakou hodnotu přináší hinduistický chrám do křesťanské země? Zpravidla ne o moc víc než pouhou provokaci. Pokud vás zajímají cizí kultury, není nic snazšího, než nastoupit do letadla a odletět do exotických zemí. Vyvažuje dostupnost záplavy exotických etnických restaurací a obchodů každodenní potíže a konflikty s nepřizpůsobivými lidmi? A nezmizí kouzlo cestování, pokud máte ve vlastním městě celý svět?
Slibované osobní kulturní obohacení prostřednictvím maximálního kontaktu s jinými kulturami je také nezřídka pouhou fikcí. Zájemci o odlišné kultury mají i v homogenních zemích přemíru možností je poznávat. Paradoxně pak v multikulturních společnostech s vysokým podílem cizinců nastává opačný efekt k zamýšlenému a slibovanému obohacování – vysoká míra nedůvěry a pocit zastrašování (často nikoli neopodstatněný) vede lidi k vytváření svébytných ghett, v nichž není pro příslušníky jiných skupin záhodno se pohybovat.
[…] Konflikty jsou mnohem častější v nesourodých společnostech a v téměř každém skupinovém konfliktu je přítomen etnický prvek. Neumím si vysvětlit, proč bezpečná, mírumilovná a blahobytná společenství riskují změnu těchto podmínek prostřednictvím masové imigrace. Měli bychom také vzít v potaz ekonomické náklady multikulturní společnosti. Více nezaměstnaných znamená vyšší výdaje na dávky, což je výdaj, který se těžko dlouhodobě vyplatí. Spousta peněz se vyplýtvá na konference a semináře o diverzitě, nemluvě o veřejných úřadech, vytvořených ke správě multikulturní politiky a jejích následků. Vytváří se tak problém, který následně vyžaduje řešení, místo aby se předem určilo, že výhody multikulturalismu jsou převýšeny jeho nevýhodami.
[…] Je nejvyšší čas, aby kritici této multikulturní frašky přestali být označování za zbrklé rasisty, kteří si zaslouží leda opovržení nebo ignoranci – to problém jen zhoršuje. Místo vyhazování peněz do bezedné jámy ve jménu pochybné, prokazatelně nepraktické ideologie raději pracujme na budování a posilování vlastních komunit.
Pro celý článek rozklikněte zde
➡️https://t.me/ListyOsy | 1 405 |
| 15 | Chad Crowley – Bioleninismus
Veškerá politika je v konečném důsledku biologická. Režim není udržován abstrakcemi, ale lidmi – jejich schopnostmi, instinkty a loajalitou. Každý politický řád je biopolitický. Spočívá na tom, kdo se narodí, kdo drží moc a kdo je vyloučen.
[…] Když jsou tyto biologické základy podkopány – když jsou slabí a nezpůsobilí shromážděni do kolektivu a jejich slabost je přeměněna v politickou sílu – politika nezmizí. Degeneruje. Již neslouží pravdě, spravedlnosti ani dokonalosti, ale stává se mechanismem kontroly. Režim stále vyžaduje poslušnost, avšak ne od lidí hodnotných. Zajišťuje si ji prostřednictvím závislosti a udržuje ji tím, že povyšuje slabé nad silné, nízké nad vznešené. To je logika bioleninismu.
Termín „bioleninismus“, který zavedl spisovatel „Spandrell“, popisuje strategii vlády, která se objevuje v dobách úpadku civilizace. Režimy v úpadku, neschopné udržet se díky loajalitě schopných a nezávislých, sestavují novou vládnoucí koalici z těch, kteří jsou biologicky – a tudíž často i sociálně – nezpůsobilí. Nejedná se o lidi, kteří se vypracovali díky svým zásluhám, ale o lidi, jejichž postavení a v mnoha případech i samotná existence závisí výhradně na systému. Jejich loajalita je zajištěna závislostí. Jejich zášť je zneužívána jako zbraň proti těm schopnějším.
Nejde o nový jev. Lenin jej zdokonalil v revolučním Rusku. Nábor prováděl z řad zahořklých okrajových skupin – z těch, které Edward Dutton nazývá „zlomyslnými mutanty“: etnických odpadlíků, neúspěšných intelektuálů, radikálních ideologů a společenských deviantů. Nebyli to lidé, kteří by měli zájem na zachování starého řádu, ani neměli své místo ve spravedlivé či přirozené hierarchii. Pro režim založený na ničení však byli dokonalými nástroji. Jejich selhání je svazovalo loajalitou. Jejich nenávist z nich dělala nemilosrdné bytosti.
Bioleninismus přizpůsobuje tutéž logiku postmodernímu Západu. Přesahuje socioekonomickou třídu a zahrnuje celé spektrum biologické dysfunkce. Jeho oblíbenými nástroji jsou neurotici, perverzní jedinci, zahořklí a znetvoření. Čím více je jedinec zlomený, tím snáze se dá ovládat. Čím méně je schopen přežít na základě vlastních zásluh, tím pevněji se drží režimu, který ho povyšuje. V tomto zvráceném výběrovém procesu se ošklivost neschopnosti a neúspěchu stává mocí. Závislost se proměňuje v ctnost.
Tento režim není určen k povýšení ušlechtilých ani k odměňování schopných. Existuje proto, aby upevnil svou moc prostřednictvím ničení těch, kdo by jej mohli překonat. To, co nedokáže zkorumpovat, vylučuje. To, co nedokáže vyloučit, pomlouvá nebo drtí. Jeho válka proti zásluhám není náhodná, ale zásadní, neboť dokonalost ohrožuje jeho vládu. Kompetence se vzpírá kontrole. Krása odhaluje vznešenou lhostejnost přírody, kde nic není zadarmo a vše si musí být vydobyto. Normálnost se brání autoritářské nadvládě, neboť vzkvétá na rovnováze a umírněnosti. A tak se zvrácení stává zákonem. Silní jsou považováni za hrozbu, ctnostní za nebezpečí, ušlechtilí za zločince. Na jejich místo nastupují zahořklí, slabí a groteskní – lidé, kteří by nikdy nedokázali vybudovat civilizaci, ale kteří ji spálí na popel, aby si uchovali svou moc.
[…] Bioleninismus není dočasnou chybou, ale předzvěstí smrti hroutícího se systému. Nejenže řídí úpadek, jak naznačuje známé rčení, ale nenasytně se jím živí. A pokud nebude zcela zničen – bez váhání a bez milosti – vše, co je vznešené, bude rozbito a vše, co je krásné, bude ležet v troskách.
Vítězství nevyžaduje krutost, ale vyžaduje odhodlání – takové, které se nevyhýbá tomu, co je nezbytné. Vyžaduje věrnost přírodě, odvahu nazývat věci pravými jmény a neochvějnou vůli znovu budovat. Stejně jako všechny parazitické systémy je i bioleninismus křehký. Jeho síla nespočívá v moci, ale v podřízenosti. Jak varoval Alexandr Solženicyn: „Ať lži vstoupí do světa, ať dokonce zvítězí. Ale ne skrze mě.“ Pokud se dostatek lidí odmítne řídit lžemi, maska praskne, kouzlo se zlomí a celý chátrající řád se začne hroutit.
Pro celý článek (v angličtině) rozklikněte zde
➡️https://t.me/ListyOsy | 1 409 |
| 16 | William Simpson - Mezinárodní finanční moc vyhlásila Hitlerovi válku
Pravdou bylo, že Hitlerův měnový systém – ne pouhá teorie, ale jeho praktická spolehlivost a skutečný rozsáhlý úspěch jak doma, tak v zahraničí, spolehlivost a úspěch, které se odehrávaly před zraky celého světa – zasadil ránu přímo do samého kořene moci mezinárodních bankéřů a jejich snu o světové nadvládě. Zlato není nutné k tomu, aby byla měna stabilní a důvěryhodná! Peníze, které bylo možné vydávat v jakémkoli potřebném množství, aniž by se za ně muselo zadlužovat! Není divu, že bankéři byli touto perspektivou zděšeni a rozhodli se, že Hitler musí být zničen.
Pravděpodobně však samotné židovské vrchní velení jako první pochopilo, že čas, který jim osud dopřál, je krátký, a že musí Hitlerovu hrozbu rychle rozdrtit, jinak navždy prohrají. A to možná dodává věrohodnost obvinění, citovanému z anglického měsíčníku The Word, že „Martinet Eccles z Rady Federálního rezervního systému a Montagu Norman z Bank of England se nejpozději v roce 1935 dohodli na společné politice zničení Hitlerova finančního experimentu všemi prostředky, včetně války, bude-li to nutné. Normanovým úkolem bylo dostat Hitlera do dilematu, kdy bude muset buď změnit svou finanční politiku, nebo se dopustit válečného činu.“ V každém případě víme, že invaze do Československa ani suverenita Polska neměly s vypuknutím války téměř nic společného. Na základě všech mých šetření v této věci jsem dospěl k pevnému přesvědčení, že hlavním důvodem, který vedl k vypuknutí a vedení války, bylo odmítnutí zlatého standardu ze strany Německa a poznání bankéřů, že Hitlerův systém, pokud nebude svržen silou, se rozšíří po celém světě a způsobí naprostý rozpad jejich parazitického systému založeného na vytváření dluhů. Americký velvyslanec Bullitt řekl americkému novinářovi Paulu von Wiegandovi v Paříži na jaře 1939: „O válce bylo rozhodnuto dlouho předtím, než se objevila otázka polského koridoru.“
Kromě toho, ať už to má jakoukoli váhu, máme k dispozici výpověď generála Roberta E. Wooda před výborem amerického Senátu, podle níž mu Winston Churchill v listopadu 1936 řekl: „Německo je čím dál silnější a my ho musíme rozdrtit,“ a také výpověď generála George Marshalla, že mu Bernard Baruch v roce 1938 řekl: „Toho Hitlera porazíme. Nedostane se z toho.“ Baruch odhalil skutečný cíl, k jehož dosažení se mezinárodní finanční kruhy chystaly využít Spojené státy, když v rozhovoru s Rooseveltem prohlásil, že cílem bude zničit „německý systém směnného obchodu“. Zdá se být zřejmé, že mezinárodní bankéři si brzy uvědomili, že úspěch Hitlerova systému by znamenal jejich zkázu. A právě na něm záviselo především dosažení jejich světové nadvlády.
Spiklenci však museli najít upřímný důvod k útoku na Hitlera, který by se odvážili předložit světu. Hitler totiž „nabídl velmocím nejkomplexnější plán míru v Evropě, jaký kdy byl vypracován“.
[…] Pravdou je, že Hitler válku nechtěl. Již dlouho jsem přesvědčen, že celý jeho život, počínaje raným dospělým věkem, byl výsledkem hluboké oddanosti německému národu. Neustále snil o Německu, které by se konečně vymanilo z vyčerpání a hanby porážky, o Německu obnoveném na těle, mysli i duši, jehož celý život by byl přetvořen podle zásad zdravějších a ušlechtilejších, než o jakých jsme kdy směli slyšet.
[…] Slova, jimiž Baldwin shrnuje závěry zprávy, jsou překvapivá: „Německo nebylo v roce 1939 – na rozdíl od demokratických předpokladů – připraveno na dlouhou válku ani na totální válku; jeho ekonomické a průmyslové úsilí nebylo zdaleka plně využito: jeho továrny nevyráběly válečný materiál ani zdaleka na plný výkon.“
Hitler válku nechtěl a navzdory urážkám, posměškům a záměrným překrucováním faktů vytrvale usiloval o její odvrácení. A poté, co válka vypukla, dělal vše, co bylo v jeho silách, aby zachránil všechny národy Evropy před jejími nejstrašnějšími hrůzami. Mezinárodní bankéři se však neodvážili přijmout mír. Dobře věděli, že pokud nezničí Hitlerův finanční systém, je s nimi konec.
➡️https://t.me/ListyOsy | 1 326 |
| 17 | Mark Collett - Falešná spása: Konzervatismus
Jakmile si člověk začne uvědomovat, že západní společnost směřuje špatným směrem, bude přirozeně hledat odpovědi na to, proč tomu tak je. Ve svém hledání poznání a nakonec i ve snaze bojovat proti problémům, které vidí kolem sebe, se často obrátí ke konzervatismu. […] Je zřejmé, že vzhledem k tomu, jak západní společnost neustále postupuje po stále více degenerované cestě, kde se aktivně prosazuje ničení tradičních institucí a oslabování západní kultury, se konzervatismus jeví jako přirozený spojenec pro západního člověka, který se nachází v tísni.
Nic však nemůže být dále od pravdy. Konzervatismus není ideologií pokroku ani rozvoje – je to pouze ideologie posedlá lpěním na stávajícím stavu věcí a jeho ochranou. Konzervatismus neusiluje o pokrok ani o posun společnosti vpřed pozitivním směrem, ale ve skutečnosti se snaží pouze zachovat to, co již existuje. Pokud bychom si konzervatismus představili jako vojenskou strategii, dal by se přirovnat ke strategii, která se zabývá pouze obsazením určité linie a její obranou před útokem. Abychom tuto vojenskou analogii rozvedli, konzervatismus se nezabývá postupem, útokem ani protiútokem – konzervatismus se zabývá pouze obranou pevné pozice.
Vzhledem k povaze konzervatismu jako téměř čistě obranné strategie je odsouzen k neúspěchu, stejně jako by byla odsouzena k neúspěchu jakákoli vojenská síla zapojená do války, kdyby se zabývala pouze nekonečnou obranou proti neustávajícím útokům.
[…] Přesně tak se konzervativec chová v politickém smyslu. Konzervativec se snaží pouze bránit stávající status quo a udržet současnou linii či „morální postoj“; zabývá se pouze obranou toho, co si jeho protivník vybere k útoku, a nezajímá se o širší politický kontext. […] Nakonec se konzervativní linie zhroutí a nepřátelé Západu si ve svém nekonečném útoku na západní civilizaci vybojují ještě větší prostor. Pro nepřátele Západu je tedy vždy jen otázkou času, kdy bude jejich nejnovější útok na západního člověka úspěšný.
[…] Čistě obranná strategie, kterou konzervativci používají, má fatální vadu – konzervativci přijímají porážku a jsou až příliš ochotni přijmout novou pozici, kterou jim vnutili jejich nepřátelé. Nová pozice, kterou konzervativci zaujímají, samozřejmě není jejich vlastní, ale ta, která jim byla z velké části vnucena jejich nepřáteli.
[…] Vrátíme-li se k analogii s vojenskou silou, je to, jako by konzervativci vedli své vojenské operace podle „pravidel boje“ stanovených jejich vlastními nepřáteli. Konvence pro politický boj, která stanoví parametry, přijatelný jazyk a pokyny pro politický diskurz, není pod dohledem konzervativců – ale jejich nepřátel. Konzervativci se však horlivě hlásí k této konvenci o politickém boji ve snaze dokázat, že jsou „slušní lidé“ a „hrají fér“.
O žádnou férovou hru však nejde; tím, že se zavážete k dodržování pravidel boje, která jsou diktována a sepsána vašimi nepřáteli, si v podstatě svazujete ruce a omezujete vlastní schopnost bojovat. Konzervativci se vždy ocitají v nevýhodě, protože přijali pravidla, která jsou navržena tak, aby zajistila jejich porážku.
[…] Má-li západní člověk porazit nepřátele Západu, nedosáhne toho tím, že bude přizpůsobovat své argumenty a formulovat své strategie tak, aby se zavděčil těm, kdo se ho snaží zničit. Západní člověk nemůže hrát podle pravidel svých nepřátel a zároveň doufat, že je porazí. Pravidla, jimiž se konzervativci řídí, jsou koncipována tak, aby konzervativci nemohli v žádném případě zvítězit.
Konzervatismus není řešením problémů Západu. Konzervatismus je pomalou smrtí Západu. Konzervatismus je prostě falešnou alternativou k šílenství a degeneraci prosazované nepřáteli Západu a je nastaven tak, aby byl poražen.
[…] Západní člověk potřebuje skutečnou alternativu, skutečnou sílu, která dokáže a bude bojovat proti nepřátelům Západu a která se nebude krčit a plazit, aby si mohla hrát na „slušňáčka“.
➡️https://t.me/ListyOsy | 2 023 |
| 18 | Aby toho ve Velké Británii nebylo málo, nedávno zveřejněná zpráva o znásilňování bílých dívek pákistánskými gangy odhalila šokující zjištění o důsledcích cizorasové migrace. Zpráva Rape Gang Inquiry dokumentuje systematické zneužívání nejméně 250 000 bílých dívek po celé Británii v průběhu 70 let, přičemž oběti byly již od věku 11 let a mnohé z nich byly opakovaně znásilňovány stovkami mužů. Pachatelé, převážně pákistánští muslimové, tvořili organizované sítě, v nichž dosahoval podíl muslimů až 95 %, což představuje ohromující nadreprezentaci oproti jejich podílu v britské populaci (6%). Nejhorší případy zahrnovaly mučení, znásilňování předměty i zvířaty, vydírání videi, svědectví o vraždách dívek před očima obětí a zabíjení kojenců. Například oběť jménem Felicity byla svědkem toho, jak byla jedné dívce na záda přikládána horká žehlička, a poté jak ji čtyři muži uškrtili. Viděla, jak bylo novorozeně popáleno cigaretami a zabito, zatímco jeho matka byla nucena se dívat. Sama byla zavěšena hlavou dolů za nohy, bičována, polévána močí a vystavena ponižujícím činům. Popsala „trestnou místnost“ s klecemi, kde byly dívky zavřené a mučeny. Byla přepravována v dodávce v kleci spolu s dalšími dívkami, včetně některých, které byly dovezeny ze zahraničí. Byla zdrogována a během několika nocí opakovaně znásilňována desítkami mužů. (str. 181–186) Pachatelé byli často propouštěni ihned po zatčení a pokračovali v trestné činnosti, odsouzení si odpykávali pouze zlomek trestu a většina zůstala zcela nepotrestána.
Úřady celé kauze nejen přihlížely, ale v mnoha případech ji aktivně umožňovaly a chránily pachatele. Policie opakovaně ignorovala hlášení rodičů i obětí, stíhala samotné dívky místo pachatelů, ničila nebo ztrácela důkazy a nechávala pachatele pokračovat v trestné činnosti. Sociální služby vracely děti do prostředí, kde byly zneužívány. Zdravotnictví zaznamenávalo těžká zranění, pohlavní choroby a těhotenství u dětí a propouštělo oběti zpět k pachatelům. Za působení (dnes premiéra) Keira Starmera bylo podle dostupných údajů až 13 000 podezřelých propuštěno pouze s varovnými dopisy, aniž by byli stíháni. Mnozí pachatelé tak zůstali na svobodě a mohli pokračovat ve zneužívání. Typickým příkladem nečinnosti úřadů je výpověď matky oběti Fiony, která policii hlásila, že její dceru zneužívají „Asijští muži“. Dispečer jí odpověděl: „Nemůžete je označovat za asijské muže, protože to je rasistické. Měli byste být prostě rádi, že se vaše dítě seznamuje s jinou kulturou.“ Jednou policista odvezl Fionu zpět do domu, kde docházelo ke zneužívání, a řekl těm mužům, ať si s ní „užijí“ (s. 30).
Podotýkáme, že šlo o legální migranty, že toto zneužívání bílých dívek mělo jasné rasové motivy, a „podle expertů je to špička ledovce.“ Ve všech evropských zemích se odehrává totožný vzorec, co se týče nadproporční kriminality a asociálnosti cizorasových skupin. Nejde (jen) o náboženství, jde o rasu. Ti Arabové, Pákistánci, Afričané a další se najednou nestanou slušnými Brity nebo Evropany, kteří neznásilňují, jen proto, že přestanou číst Korán, že se „přizpůsobí“. Mnozí jsou již sekulární, a přesto z nich pořád nejsou nic jiného než násilní pouliční grázlové. Musíme také opět podotknout, že v České republice se počet Pákistánců od roku 2021 zvýšil o 67%, a protože tu fakticky nejsou žádné zábrany, aby se situace (nejen s Pákistánci) neopakovala i u nás, měli bychom začít náležitě jednat s vědomím nejvyšší povinnosti a odpovědnosti, abychom takovým hrůzám nedali šanci se vůbec projevit – a to tím, že evropskou půdu opustí, problémů máme i tak víc než dost.
Války, při nichž zahynuly miliony lidí, byly rozpoutány kvůli mnohem menším důvodům a považovat tuto zrůdnost za zradu mimořádných rozměrů je málo. Velká Británie (a Evropa) potřebuje řešení, které bude radikálnější a které zásadně změní společnost více než pouhý převrat či ukázkové procesy s odpovědnými osobami: řešení, které poslouží jako základ nového řádu na příští tisíciletí a které se tak pevně zakoření v povědomí, že k takové zradě už nikdy nedojde.
➡️https://t.me/ListyOsy | 1 662 |
| 19 | Nenechme se zmást, že „migračně-demografická“ situace na východ od zemí Západní Evropy/Severní Ameriky bude s přetrvávajícím stavem odlišná, pokud se vůči současným trendům razantně nezakročí. Hlavními migračními vlnami nezatížené východnější státy Evropy, jako jsou Česká republika, Slovensko, Polsko a další, čeká daleko plíživější a o to mnohem nebezpečnější forma (již probíhající) demografické proměny, která je na letmý pohled těžko pozorovatelná, které je zároveň dodaná zdánlivá „legitimita“ skrze zákonné postupy „legální migrace“, eufemismy a racionalizace ekonomické účelnosti o potřebě pracovní síly, nahrazení (!) stárnoucí populace a zvyšování příjmů do rozpočtu (čtěte zvyšování zisků masivních konglomerátů a korporací, zatímco dochází dováženou levnou „pracovní silou“ ke snižování mezd, přesunu bohatství a likvidaci střední třídy).
Nejenže je tato forma „legální“ migrace v očích neznalého člověka legitimní, ale je s ní vyjádřen (ať už mlčky nebo doslovně) souhlas i z rétoricky „protimigračních“ stran a vlád (Motožidy a ANO počínaje, IzraelSPD konče). Abychom byli zcela konkrétní: Nařízení vlády č. 220/2019 z doby Babišovy vlády stanovuje roční kvóty na dovoz pracovní síly, kde nejvýraznější cizorasové kvóty jsou u Filipínců (10 550), Mongolů (3 250) a Indonésanů (1000). V rámci odlišných programů jsou u Indů nastaveny kvóty dohromady na 1560. V této politice se bude nerušeně pokračovat, přičemž i na sklonku roku 2025 „ANO chce přivést firmám 100 tisíc cizinců.“ Na Slovensku „Robert Fico by rád obsadil voľné pracovné miesta Uzbekmi. […] ‚Slovensko potrebuje 150-tisíc kvalifikovaných pracovných síl,‘ citovala TASR slovenského premiéra.“ Dokonce i v tolik „alternativci“ vychvalovaném „protimigračním“ „putinově ráji“ „Rusko je připraveno přijmout ‚neomezený počet‘ indických pracovníků – uvedl vysoký úředník Podle prvního místopředsedy vlády Denise Manturova potřebuje ruský zpracovatelský průmysl ‚nejméně‘ 800 000 dalších pracovníků.“ Ukrajině momentálně hrozí stejná věc. Třešničkou na dortu je obchodní dohoda EU s Indií, která „otevírá trh“, a jak podotýká Jonathan Bowden, „druhou stranou pohybu kapitálu je migrace“, což bude mít dalekosáhlé důsledky – a to se bavíme jen o „ekonomické migraci“. Hřebíčkem do rakve už může jenom být doporučení národní ekonomické rady vlády na zvýšení podílu zahraničních studentů vysokých škol v České republice i na 50%. Taková změna by při zohlednění skutečnosti, že podíl cizinců dosahuje již 10%, měla katastrofální následky pro budoucnost české inteligence.
Veškeré tyto změny nebudou citelné ihned, nýbrž v dlouhodobém měřítku, a jak jsme avizovali v odlišném příspěvku: „dovoz obyvatelstva z rasově odlišných skupin - např. v podobě pracovní síly - je jistou cestou k zániku civilizace. Tato praxe vytváří závislost na cizí pracovní síle pro základní funkce společnosti, což nevyhnutelně vede k pomalé integraci těchto cizích skupin. Ačkoli takový dovoz může přinášet krátkodobé ekonomické výhody, vytváří fatální závislost, v níž se původní obyvatelstvo v podstatě vzdává fyzické kontroly nad svým vlastním územím a základními funkcemi společnosti.“
Demografické změny v našich zemích se zpočátku možná nebudou projevovat masivním přílivem invazních hord, doprovázeným náhlými výbuchy teroru a násilí, jako je tomu v zemích na západ od nás, ale spíše postupným posunem ve stylu vroucí žáby; tyto změny však budou rovněž doprovázeny rostoucí kriminalitou a dalšími úpadkovými jevy, až se dostaneme do situace podobné té v JAR – ale to už bude příliš pozdě a budeme zničeni energičtějšími silami, pro které jsme snadnou obětí.
Jestliže chceme předejít jak scénáři JAR, tak scénáři Velké Británie, musíme se vzpamatovat nasloucháním přirozených zákonů, přestat si nechat mazat med kolem pusy lacinými tlachy koblihových pornovlastenců a rychlokvašených pozérů (kterých přibývá jako hub po dešti), a razit si cestu vlastní silou uznáním naléhavosti celé situace. Jinak jděte v konečné bitvě za přežití z cesty těm, kteří smetou každého, kdo nese pečeť tohoto padlého věku.
➡️https://t.me/ListyOsy | 1 576 |
| 20 |  Události ve Velké Británii jsou teprve začátkem. Barevné hordy bojeschopných mužů, které vtrhávají do našich zemí, jsou tisíckrát násilnější a brutálnější než průměrný, zpohodlnělý bílý muž dneška. Pocházejí z děr rozervaných svárem, zocelené tvrdou realitou násilí a věčného konfliktu. Raději zemřou, než by se zřekli snadné kořisti. Raději Evropu vypálí, než aby byli deportováni. A deportace jsou umírněné řešení. S četnými uzavřenými cestami k mírumilovnému řešení se však toto okno uzavírá a běloši budou zahnáni do kouta ještě více než dosud, a budou nuceni se vydat cestou divokého pustošení, kde hrubý instinkt bude jediným nástrojem, který zbude k přežití. Když dojde trpělivost bělochů, ovládají celé kontinenty. Vlečou krále na gilotiny, vyhlazují celé populace a vlády posílají na popraviště. Naše trpělivost má své meze, a svět si je jistě vědom, co se udržováním stávajícího stavu odehraje. V každém případě „barva vaší kůže je vaší uniformou v této konečné bitvě o přežití Západu.“
➡️https://t.me/ListyOsy | 2 909 |
