nespíme

Martina Šimkovičová Denník N neprišiel na festival Východná preto, aby napísali niečo o festivale, ale iba preto, aby lovili ministerku kultúry. Ako uvidíte aj zo záberov, bol to doslova hon na Šimkovičovú. A keď sa im nepodarilo uloviť to, prečo prišli, o festivale ako takom nenapísali ani čiarku. Nezaujímal ich program, nezaujímali ich ani hostia. Nenávidia všetko slovenské, nemajú radi našu kultúru. Oni neinformujú, oni chodia loviť svojich “nepriateľov” ako štvanú zver a potom vypúšťajú dezinformácie písané s pestovanou nenávisťou… https://www.facebook.com/reel/1316809463957292

@WikiLeaksQ 🚨Dokumenty, které se společnost Pfizer snažila 75 let utajovat, vás velmi rozzlobí. Během studie společnosti Pfizer dostalo injekci 270 těhotných žen. 234 z těchto těhotenských záznamů prostě zmizelo! https://x.com/wikileaksq/status/2073287435191021728?s=49

@CecilieJilkova Josef Šlerka. Autor narativu „Rusko se snaží ovlivnit české volby“. Jasně, byla to jen jedna malá trollí farma, zaplacená někým, koho stále neznáme – možná samotným Šlerkou – ale to nevadí. Poté, co byly zrušeny projekty USAID, které financovaly Šlerkovo vyšetřování, zaplatila účet Evropská komise.

@VigilantFox Farmář onemocněl rakovinou, zažaloval Monsanto a vyhrál 1,25 milionu dolarů. Monsanto se odvolalo. Farmář opět vyhrál. Monsanto se tedy obrátilo na Nejvyšší soud a argumentovalo, že by mělo být imunní vůči jakékoli odpovědnosti. Tento týden soud souhlasil. Právním háčkem byl federální zákon o pesticidech s názvem FIFRA. Soud shledal, že FIFRA má přednost před právy států, i když, jak zdůraznila Cianci, „v zákoně FIFRA neexistuje žádné přímé znění, které by mu dávalo právo nahrazovat práva států.“ Pak se dostala k tomu, kdo seděl na soudcovské lavici. Soudce Clarence Thomas a soudkyně Elena Kaganová oba dříve pracovali na případech pro Bayer Monsanto a ani jeden z nich se nezřekl. Právnička, která zastupovala společnost, Sarah Harrisová, byla Thomasovou bývalou úřednicí. A Harrisové životopis je čím dál podivnější. Cianci popsala, jak Harrisová loni na pouhé čtyři měsíce odešla ze svého zhruba dvoumilionového platu ze společnosti Bayer Monsanto, aby pracovala pro federální vládu, dostatečně dlouho na to, aby napsala podání, které Spojené státy měly předložit na podporu společnosti, a poté se vrátila do firmy zastupující Bayer Monsanto. „Toto bylo nejkrvavější rozhodnutí, jaké jsem od Nejvyššího soudu viděla za velmi, velmi, velmi dlouhou dobu,“ řekla Cianci. „Bez těchto dvou právníků by to dopadlo jinak.“ Praktický výsledek: žádný stát nyní nemůže svým občanům říct, že mají právo žalovat, když se karcinogenní chemikálie dostane na jejich plodiny, do jejich potravin nebo do jejich vody. Proti rozhodnutí se nelze odvolat. Kongres ho však může zrušit jedinou větou a tento boj začne v příštích dvou týdnech. https://x.com/vigilantfox/status/2073190890357637511?s=49

@JZdesena Pěkné čtení o fungování nového populisty Mariana. Uvařte si trochu kávy; je to trochu delší. Šok! Pokrytec, dvoulícný, farizej, notorický lhář a podvodník. Byl slabým prodejcem pesticidů, a proto se nemohl uživit v soukromém sektoru. A proto šel do politiky. Aby se měl dobře. Dokonce zaměstnal svého bratra na ministerstvu zemědělství. A shodou okolností dostal 500 tisíc dotací a jeho družstvo darovalo v roce 2020 KDU-ČSL 18 tisíc jako sponzorský dar. Pak se proslavil i jako ministr protekce. „Jurečka při rozdávání protekcí a peněz nezapomněl na svůj volební obvod.“ 9.9.2017,http://ekonomickydenik.cz A dále zneužil peníze na propagaci své vlastní osoby. „Ministr Jurečka si střihl roli v reklamě. Propaguje české Vánoce, nebo sebe?“ 16. 12. 2014,http://blesk.cz „Více než jeden patronát denně od začátku roku, včetně sobot, nedělí a svátků, udělil ministr zemědělství Marian Jurečka od letošního ledna. ‚Od začátku roku ministr Marian Jurečka udělil 301 patronátů. Celková částka vynaložená na patronáty v letošním roce činí 9 295 000 korun,‘ 8. 9. 2017,http://ekonomickydenik.cz Do jeho volebního okrsku samozřejmě putovaly miliony. A dále: 100 DNÍ VE FUNKCI: MINISTR ZEMĚDĚLSTVÍ JUREČKA SE RÁD CHLÁSÍ. A NĚKDY I LŽE 11. 5. 2014,http://euro.cz A pak samozřejmě: „Jurečka převedl farmu na svou ženu a ta z pozemku stále vybírá eurodotace!“ 2. 2. 2017http://novinky.cz V tom ale nevidí žádný problém. Nebo zde: Peltova bývalá přítelkyně promluvila: Po politikovi prstem ukázala na vrchol justice „Proč se šéf Ústavního soudu Pavel Rychetský nebo ministr Marian Jurečka přimlouval za peníze pro sportovní kluby? Další neznámé okolnosti dotační aféry odhaluje v podcastu Sloužíme mocným reportér Jan Kroupa. Tehdejší ministr zemědělství a nyní práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) se tehdy setkal se svou kolegyní ve vládě Kateřinou Valachovou (ČSSD) a vyjádřil přání. Jaké přesně to bylo, vědí jen oni dva, ale výsledkem bylo, že spustil dobře promazaný mechanismus. Peníze měly jít Sokolům z obce Kokory. Jurečka má k malé obci na Přerovsku osobní vztah. Proč ne. Pochází odtamtud a jeho bratr sedí v místním zastupitelstvu.“ 9. 6. 2022,http://seznamzpravy.cz To bylo z odposlechů toho bytu, kde se dělily ty sportovní dotace. Pan Jurečka se také rád zahaluje do křesťanské morálky a hodnot. A co třeba tento titulek: Skandál mezi lidovci: Ministr Jurečka „osahal“ skupinu zlatokopů na diskotéce, říká známý DJ,http://extra.cz 26. 8. 2017 Pokud se někomu nelíbí slovo osahávání, existuje i „osahávání“ a já jen varuji všechny zlatokopky, že pan Jurečka si zlato nevydělal vlastní prací, ale tím, že se vysával ze státu. A konečně něco, kvůli čemu by každý příčetný ministr okamžitě rezignoval. Venku smutek, uvnitř tanec? Ministerská párty s Jurečkou pokračovala až do noci CNN Prima NEWS, 6. ledna 2024 13:22 Na Ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV) panuje velké horko. Rezort Mariana Jurečky (KDU-ČSL) před pár dny tvrdil, že vánoční večírek byl rozpuštěn poté, co ministr odjel na jednání vlády kvůli tragické střelbě na Filozofické fakultě. Podle deníku MF DNES to ale bylo jinak. Nejenže se tančilo až do půlnoci, ale sám Jurečka se prý po zasedání vlády na oslavu vrátil.

Novinářka odhaluje: Co je za stávkou, začerněnými smlouvami a manipulacemi v České televizi? 👉 odkaz na rozhovor v komentáři „Pracovníci České televize si ji zprivatizovali. Chovají se jako nadlidi, nositelé jediné pravdy, kteří mají pravdu za každou cenu a kdo ji nemá, toho dokáží dehonestovat,“ upozorňuje novinářka Alena Maršálková na systémové selhání veřejnoprávního média a aktuální stav mediální krajiny. Co se skrývá za začerněnými smlouvami a lobistickými vazbami uvnitř ČT? Proč je potřeba nejen finančního, ale i personálního auditu? Jak se změní role veřejnoprávních médií poté, co vláda zruší koncesionářské poplatky? Lze vůbec obnovit důvěru v žurnalistiku, když moderátoři otevřeně nálepkují svou názorovou opozici a rozdělují společnost na dva tábory? Poslechněte si v rozhovoru. ____ Sledujete rádi naše videa, články a příspěvky? Podpořte naši nezávislou redakci darem zaslaným na účet číslo 2602080799/2010 (IBAN CZ09 2010 0000 0026 0208 0799, BIC FIOBCZPPXXX). Na každém daru záleží, všechny platby dělají v součtu velký rozdíl. Děkujeme.

Tereza Matějčková Můj poslední štědrý den byl nezvyklý. Strávila jsem jej s belgickým psychiatrem Dirkem de Wachterem. Rozhovor, který jsme spolu vedli, vychází znovu v letním rozhovorovém speciálu Týdeníku Echo. TM: Druhý zmíněný bod mi připomíná jednu pasáž z vaší letošní knihy Čekání. Životní postoj (Wachten. Een levenshouding): píšete, že lidé trápící se s duševními obtížemi nepotřebují především odborníky. Každý může být „psychiatrem“. DdW: Mým hlavním nástrojem je rozhovor: dávám lidem čas a pozornost. Celý svůj profesní život poslouchám a čekám, zda pacient na něco nepřijde. Já sám žádné zázračné poznání nemám. Lidé za mnou přicházejí a ptají se: Pane doktore, co se mnou je? Co mám dělat? A já odpovídám: Vůbec nevím. Ale pojďte mi něco o sobě říct. Většinou nenacházíme konečné odpovědi – spíš hledáme cestu vpřed. A s takovou nabídkou vyslechnutí může přijít každý člověk, netřeba se dovolávat psychiatra. Postoj, který označujete jako čekání, je pro vás skoro synonymem svobody. Jakmile ztratíme schopnost čekat, stáváme se kolečky v systému. Čekání není pasivita, je to bdělá pozornost, činný postoj. Samozřejmě existuje i cynický výklad. Poté, co jsem před třemi týdny představil svou knihu, začal se šířit meme: De Wachter se stal novým generálním ředitelem belgických drah. Nevím, jestli jste měla tu čest s nějakým belgickým vlakem, ale jsou fakt nespolehlivé. Není to špatný vtip, ale já nemám na mysli čekání, při kterém neustále kontrolujete svůj telefon: Tak kdy to konečně dorazí? Stihnu navazující spoj? Takové čekání je netrpělivé, neklidné, prázdné. Čekání, o kterém mluvím, postrádá okamžitý cíl. Takové čekání nic neočekává. Je to pozorná otevřenost, schopnost nereagovat okamžitě a nenechat se pohltit tlakem jednat. To zní abstraktně, ale vaše kniha je praktická. V jedné pasáži tvrdíte, že by se mladí lidé měli naučit čekat se svou kariérou – odložit profesní ambice a místo toho začít s vztahy a rodinou. Rodinného terapeuta v sobě nezapřu, že? Ale toto poselství je stěžejní. Chci mladým lidem říct: Nejvyšší odpovědnost máte vůči sobě, ne vůči zaměstnavateli, ne vůči kariéře. Začněte u sebe. A co jste vy? Ne diagnóza, ale vztahy. Pasáž, kterou zmiňujete, byla v belgickém tisku kritizována. Mnozí reagovali: Tak moment, mám-li mít rodinu, potřebuji přece dům, musím být zajištěný. Dobrá, nějaký příjem mít musíte. Ale zas bych to s tím zajištěním nepřeháněl, rodina není luxus na závěr. Navíc jde o číhání na správné okamžiky. Nechci snižovat tlak pracovního světa, ale když propásnete čas na budování rodiny, těch příležitostí bude stále méně. Naopak do práce se později můžete opřít. Aspoň já to tak udělal. Bavili jsme se o tom, proč mladí lidé nevidí ve svém životě smysl. Má odpověď je, že jsme je naučili hledat si své místo v přední části lodi. Ale já si jsem jistý, že ani v tom závodu o kýženou pozici, ani v nepravděpodobném vítězství smysl neleží. Skutečně klíčovou roli hrají vztahy, blízcí lidé, rodina. Jádrem čekání je to, co označujete „naděje bez očekávání“. Naděje je duchovní přístup k životu. Já přece nemohu říct, že to se mnou dopadne dobře, že se z rakoviny zotavím. Protože to nevím. Naději však nacházím v něčem zásadnějším: v tom, že nejsem na svou nemoc sám. Vím, že se mnou bude žena. A nejde zde přirozeně jen o mě. Nikdy nestvoříme dokonalý svět – utrpení, konflikty, nespravedlnost budou existovat vždy. A přesto jsem naplněn nadějí. Historie ukazuje, že pokrok nikdy nevychází ze spokojenosti, ale z kritiky vyrůstající ze zájmu a ze starosti. Posouváme se jen díky lidem, kteří říkají: Takhle to nemůže pokračovat. I v tom je naděje: i když se věci vyvíjejí špatně, lidé to nevzdávají, protože chtějí žít, protože život je příliš napínavý, být s druhými je příliš krásné. Jak říká můj přítel Michel Houellebecq: Rester vivant. Zůstat naživu, o to tu jde. Zde je možné zakoupit speciál https://eshop.echomedia.cz/p/igDFS/30-rozhovoru-2026 Celý rozhovor je jinak k přečtení i na EchoPrime https://www.echoprime.cz/a/HZCxM/spolecnostbez-nestesti-ale-s-prebytkem-diagnoz

S dovolením, zde sdílím neskutečně silný příběh Bruce Liptona. Vážení přátelé, hledající a tvůrci kultury, Od vydání knihy „Biologie víry“ v roce 2005 se na mě obrátilo mnoho, mnoho čtenářů, aby mi sdělili, jak jim tato kniha pomohla vyléčit se z rakoviny bez lékařského zásahu, ozařování a chemoterapie. Vždy jsem jim blahopřál k tomu, že si znovu převzali kontrolu nad svým životem. Poté jsem dodal: „Teď, když jste se uzdravili, měli byste se stát učiteli a pomáhat ostatním překonat jejich rakovinu. Vy jste se z rakoviny vyléčili na vlastní kůži a můžete vést ostatní pacienty na základě svých přímých zkušeností.“ Před třemi lety jsem navštívil ORL lékaře (lékaře specializovaného na uši, nos a krk) s bolestí v obličeji, která se projevovala i v uchu. Při vyšetření mi prohlédl krk. Najednou zmlkl a na tváři se mu objevil velmi znepokojený výraz. Na chvíli se odmlčel a pak mi velmi vážným hlasem řekl: „Máte rakovinu; na jazyku a v krku vám roste nádor.“ Moje reakce byla klidná a stručná: „Ach.“ Poté se odmlčel a čekal, až u mě vyvolá strachem podnícenou emocionální reakci, jakou projevovali všichni jeho pacienti, když jim byla diagnostikována rakovina. Tu zatracenou knihu o biologii víry jsem přece napsal já, takže jeho hrozivá prognóza mou mysl ani srdce nijak neotřásla. Poslal mě na konzultaci k onkologovi. Byla mi diagnostikována zhoubná rakovina a nabídl mi dvě možnosti léčby: chirurgické odstranění jazyka nebo podstoupení rozsáhlé radioterapie následované chemoterapií. Poté dodal, že „vedlejší účinky“ ozařování způsobí vypadávání zubů, potíže s dýcháním a polykáním a ztrátu chuťových pohárků. Nabídku lékařského řešení jsem okamžitě odmítl a řekl jsem lékaři, že se pokusím tento nádor vyřešit sám. Nikdy nezapomenu na jeho reakci; pokrčil rameny a odvrátil pohled, čímž dal najevo své pohrdání mou pošetilou „New Age“ reakcí. Rostoucí nádor mi brzy znemožnil pohybovat jazykem a já jsem ztratil schopnost zřetelně artikulovat, což je pro člověka, který se živí jako přednášející, závažné postižení. Tehdy jsem se pokusil zjistit, PROČ se rakovina zaměřila právě na můj jazyk. Na jaké nefunkční přesvědčení nebo chování se mi moje tělo snažilo upozornit? Odpověď byla jasná; dvacet let mého výzkumu odhalilo, že darwinovská evoluční teorie byla nejen mylná, ale že její důraz na „přežití nejschopnějších v boji o život“ podkopával civilizaci. Můj výzkum epigenetiky a role kvantové fyziky odhalil vědeckou teorii evoluce, která byla založena na prosperitě, nikoli na přežití. Novou teorii, která by sjednotila civilizaci a nahradila soutěžení poznáním, že spolupráce je skutečnou hnací silou evoluce. Uvažoval jsem o tom, že tuto teorii sepíšu, ale odradila mě myšlenka: „Kdo jsem já, abych zpochybňoval velkého Darwina?“ Místo psaní jsem začal přednášet častěji a myšlenku na sepsání teorie „ “ jsem nechal upadnout v zapomnění. Pak jsem si uvědomil, že prostřednictvím nádoru na jazyku mi moje biologie vzkazuje: „Zmlkni a napiš tu zatracenou knihu!“ Zrušil jsem svůj přednáškový rozvrh a začal psát novou evoluční teorii – příběh, který jsem vnímal jako protijed proti destruktivnímu chování vyvolanému darwinistickou teorií. I když jsem nakonec souhlasil se dvěma krátkými cílenými ozařovacími sezeními, z nichž každé trvalo 4 minuty, zaměřil jsem svůj léčebný režim na hledání integrovaného přístupu, který by podpořil odstranění rakoviny. Nejprve jsem si uvědomil, že moje strava a přibývající váha podkopávají mé zdraví. Odjel jsem do Kostariky a strávil jsem tam měsíc na školení u vynikajícího odborníka na výživu, Jorgeho Krebbera, který radikálně změnil můj jídelníček tak, aby podporoval mé buňky. Poté mi můj biokompatibilní holistický zubní lékař, David Biles, odhalil, že absces vzniklý v důsledku ošetření kořenového kanálku u zubu v blízkosti rakoviny na mém jazyku vytvářel toxické prostředí, které ovlivňovalo růst nádoru. David mi sdělil, že prakticky všechny ošetření kořenových kanálků vedou k chronickým infekcím, které jsou odolné vůči ochranným mechanismům imunitního systému.