Mediální analytik, bard levicové politiky, legendární Štěpán KOTRBA napsal text, který Vám přikládám, v němž vyjádřil podporu uskupení STAČILO❗️
🟥Hergot, už to stačilo!🟥
➡️Dilemata protestního voliče⬅️
Volby jsou vždy zkouškou opoziční inteligence. Vláda musí obhajovat, co vykonala, opozice může být kreativní. Vždycky je víc toho, co vykonáno není, než toho, co vykonáno je. Jen čekám na rohu ulice plakát s duhovým čtvercem koalice SPOLU a textem „Snížili jsme vám životní úroveň. Spolu.“
Vytknuto před závorku, je nutné říci, že díky hlouposti většiny médií nevnímáme Brusel jako centrum moci a volby do Evropského parlamentu jako něco, co ovlivňuje naše životy. Ale tak to je. Kdy jste četli názory Jana Zahradila? Přitom byl místopředsedou Výboru pro mezinárodní obchod a kandidátem konzervativců na předsedu Evropské komise.
Víte, jak a o čem hlasovala Dita Charanzová? Přitom byla zařazena mezi 6 nejvlivnějších poslanců ze 705. Ani já nechápu proč. Ale je místopředsedkyně Evropského parlamentu.
Víte, jaké názory mají europoslaneci Hlaváček, Knotek či Kovařík? V životě jsem o nich neslyšel.
Víte, jestli je generál ve výslužbě Hynek Blaško ještě živý nebo už mrtvý? Vzhledem k výroku z roku 2017, kdy kritizoval Tomia Okamuru slovy „Ten pán lže jako když tiskne, my všichni totiž víme, že SPD je stranou jednoho muže, kde se bez něj nic nehne“, to není jisté. I když za dva roky poté jako člen SPD kandidoval, byl zvolen a za jásotu všech dezolátů veleben. Nyní kandiduje zas. Ale už v „Alianci národních sil“ jako lídr za stranu „Bezpečné ulice“ spolu s Vandasovými „Dělníky“.
Výraznou stopu sebeprezentace zanechávají Piráti v dresu frakce Zelených: Marcel Kolaja. Gregorová, která se stará o vývoz zbraní jen do těch zemí, kde je nepoužívají a o vývoz demokracie do zemí, kde ji nechtějí. Peksa, v současnosti předseda Evropské pirátské strany, jehož „První rok v Evropském parlamentu: co jsme zažili?“ se čte jako detektivka. Peksa byl nadšen: „Naše první dny ve frakci se nesly ve znamení vyjednávání o obsazení těch nejzásadnějších pozic pro prosazování naší politiky. A uspěli jsme!“. A jako hlavní úkol si vytkl Babišův střet zájmů a práci europoslance z domova. Co udělal pro nás?
O co všechno vastně jde
Ne, vážně… volby jsou nesmírně důležité. Po letech váhání rozhodneme, zda bude pokračovat stávající politika eurosocialistů, kteří se přejmenovali na progresivity. I my, nejen nejlidnatější země Evropy, rozhodneme, zda má pokračovat přijímání migrantů z Afriky, financování zbraní pro Ukrajinu a tím i války, kterou nelze vyhrát. Rozhodneme mezi válkou a mírem, byť jako spojenci poražených. Ještě můžeme.
Rozhodneme, zda nám velebení ukrajinského nacisty Bandery, zodpovědného za masakry Židů, Poláků a Rusů, ale i volyňských Čechů vadí, nebo ne. Ukrajinští „demokraté“ věří, že masový vrah byl národní hrdina, bojovník za nezávislost. Rozhodneme, zda zakážeme benzínová auta (letadel do Bruselu ani tankerů, vozících „demokratický“ americký plyn, se to netýká), či zda vybijeme stáda krav kvůli prdění jako v Holandsku a budeme žrát trávu.
Zda budeme stavět jaderné elektrárny či pole osadíme soláry a svítit večer bude luxus. Rozhodneme, zda si budeme měnit pohlaví každý rok. Zda svým rodičům budeme říkat mami a tati. Zda budou existovat surogátní matky, plodící děti těm, kteří zaplatí. Zda i malé země mají právo říci kategoricky NE, jako Orbán.
O to vše jde v evropských volbách. Oba tábory jsou nesmiřitelné. Jde o vše.
Kdo je spokojen, bude volit vládní pětikoalici – od ODS po Piráty. Kdo spokojen není, má širokou paletu opozice. Umírněnou či radikální. Demagogickou nebo realistickou.
Je realistické vystoupit z Evropské unie, jestliže 80% zahraničního obchodu máme se zeměmi EU a polovinu s Německem? Dle mého názoru ne. Nic neumíme vyrobit tak dobře, abychom byli pro Unii nepostradatelní. Nemáme ložiska surovin. Z cenných komodit máme jen vodu a pracovní sílu. Je realistické bát se eura? Dle mého názoru jde pouze o to, za kolik korun ho jednoho dne vyměníme.