Preber sa a rozmýšlaj..

😂😂😂

Viděl, že skutečná revoluce možná vůbec neproběhla, pouze došlo k elegantnímu předání moci, při němž byly některé role rozdány dříve, než lidé zaplnili náměstí. Nemám důkaz o tajné dohodě. Nemám zápis ze schůzky ani nahrávku z kanceláře StB, na níž by někdo prohlásil: „Havla si necháme, ten se bude ještě hodit.“ Bylo by nepoctivé tvrdit, že takový důkaz existuje. Stejně nepoctivé by ale bylo předstírat, že v celém příběhu nejsou rozpory, které stojí za pozornost. Možná Václav Havel nebyl předem připravovaným prezidentem. Možná však byl velmi vhodně zvoleným garantem klidného přechodu, člověkem přijatelným pro Západ, veřejnost i část starých struktur. Zárukou, že se události označované jako revoluce nikdy nezvrhnou ve skutečnou revoluci. Čím déle se na tento příběh dívám, tím méně mi sedí. Proč člověk roste jako politický a morální symbol právě ve vězení režimu, který jej měl chtít umlčet? Proč má relativní klid, prostor k rozvoji a podle některých svědectví také zvláštní zacházení? Komunistická moc přece věděla, jak umlčet člověka, jeho rodinu i jeho památku. Václavu Havlovi však mikrofon nevzala. Nakonec mu k němu postavila i pódium. A protože se to dnes prý musí, měl by nyní následovat dojemný odstavec o tom, kolik mě psaní stojí času, nervů, ztracených přátel a možná i jednoho oka. Měl bych napsat, že to všechno dělám pouze pro vás, a nenápadně připojit číslo účtu, abyste mi mohli přispět na kávu a existenciální klid. Jenže já o finanční podporu nežádám. Ne proto, že by na ní bylo něco špatného. Mnoho autorů se svou tvorbou živí, věnují jí obrovské množství času a mají plné právo nechat si za svou práci zaplatit. Mně osobně však tento způsob nesedí. Nepíšu proto, aby mi nějaký Pavel z Litoměřic zaplatil kapučíno, ani proto, abych si koupil nový ring light na natáčení videí pro TikTok. Píšu, protože mi některé věci smrdí, skřípou a nedávají smysl. A protože mě stále baví klást otázky, které se dnes už příliš nenosí. Pokud mě přesto chcete podpořit, sdílejte můj text, diskutujte o něm, nesouhlaste s ním nebo mi napište, v čem se podle vás mýlím. To má pro mě větší cenu než částka poslaná na účet. A navíc je v tom jedna ohromná výhoda. Dokud nechci vaše peníze, jeho peníze ani její peníze, nemusím se nikomu zalíbit, nikoho hladit po srsti ani přemýšlet, zda si svým názorem náhodou neodradím některého ze svých chlebodárců. Mohu psát přesně to, co chci, pochybovat o čem chci a srát vás tím klidně až do nekonečna. A blbečky, kteří se místo argumentů chodí pod moje texty jen vyzvracet, mohu blokovat tak dlouho, dokud si od mačkání Enteru nepromáčknu klávesnici. Právě tento luxus si chci ponechat. Nezávislost totiž nezačíná u vznešených prohlášení o svobodě slova. Začíná ve chvíli, kdy vám nikdo nemůže připomenout, že vám zaplatil kávu, a proto má údajně právo určovat, co si máte myslet a co smíte napsat. A jestli už opravdu potřebujete něco posílat, pošlete mi švihadlo, rozbitý deštník nebo prošlý sýr v obálce. Třeba se mi to jednou bude hodit, až také začnu plakat do webkamery a vysvětlovat, že všechno dělám „jen tak pro lidi“.

Václav Havel jako prominentní vězeň? Nepohodlný, nebo připravovaný? České dějiny nám Václava Havla představují jako člověka, kterého se komunistický režim obával natolik, že ho musel zavřít. Jenže když se člověk začne zajímat o podmínky, v nichž tento údajně mimořádně nebezpečný odpůrce režimu svůj trest vykonával, objeví se obraz, který do známého příběhu příliš nezapadá. A právě v tu chvíli nastupuje otázka, kterou mnozí nechtějí ani slyšet: Byl Václav Havel skutečně pouze nepohodlným vězněm, nebo s ním bylo od začátku zacházeno jako s člověkem, který se ještě může hodit? Nehledám senzaci ani se nesnažím za každou cenu bourat pomníky. Hledám logiku. A když ji nenajdu, alespoň se zeptám. Někdy je totiž už samotná otázka pro strážce správného výkladu dějin nebezpečnější než odpověď. Občas vás něco zarazí natolik, že si to musíte říct nahlas. Třeba když zjistíte, že největší disident českých dějin a symbol odporu proti komunismu nemusel ve vězení prožívat totéž co běžní političtí vězni. Neříkám, že žil v lázních. Rozhodně však podle některých svědectví nežil jako muklové, kteří dřeli v nelidských podmínkách, lámali kámen, spali v promrzlých cimrách a dostávali plesnivý chléb na příděl. Václav Havel byl jiný. Byl prominentním vězněm. A čím více se v jeho příběhu člověk vrtá, tím podivněji některé věci působí. Jak může být člověk označovaný za zásadního nepřítele režimu zavřený v relativním teple a klidu, s lehčí prací a přístupem k lepší stravě? Jak je možné, že podmínky jeho věznění umožňovaly spíše přemýšlení a psaní než fyzickou likvidaci, kterou komunistická moc u jiných nepohodlných lidí rozhodně používat uměla? Pastor Jan Schwarz, který s Havlem seděl na Borech, si jeho pobyt pamatuje jinak, než jak jej dnes líčí učebnicový příběh. Zatímco on a další vězni dřeli, Havel měl pracovat uvnitř, v suchu a teple, s přístupem k lepší stravě. Podle Schwarzových vzpomínek se k němu nechovali jako k člověku, kterého je třeba zlomit, ale spíše s určitým respektem a opatrností. Jako by už tehdy někdo věděl, že tento vězeň možná nebude navždy jen vězněm. Právě tady začíná celý příběh nepříjemně skřípat. Když chtěl komunistický režim některého ze svých odpůrců skutečně umlčet, dokázal to udělat rychle, tvrdě a bez milosti. Lidé končili v dolech, ve vyšetřovnách, s podlomeným zdravím, rozbitými rodinami i životy. Někteří beze stopy zmizeli, jiní nepřežili výslechy nebo náhlá „selhání srdce“. Režim měl dostatek prostředků, aby člověka zlomil, zničil nebo odstranil. U Václava Havla jako by však platila jiná pravidla. Ve vězení mohl psát dopisy a další texty, rozvíjet své myšlení a budovat obraz kultivovaného, morálně pevného odpůrce režimu. Z vězení nevyšel jako zapomenutý a zlomený člověk, ale jako ještě známější symbol, kolem něhož mohl postupně vznikat příběh budoucího vůdce. O několik let později už plynule vstupoval do role prezidenta nového světa. A právě zde se nabízí nejprovokativnější možnost. Nemohl si režim v Havlovi pěstovat vlastní pojistku? Představitele opozice, kterého mohl ukazovat Západu, nechat ho vyrůst a zároveň vědět, že nikdy nevyzve národ k násilnému převratu? Opozici kultivovanou, uhlazenou a salonní. Opozici, která řekne „ne“, ale nikdy nezvolá „do zbraně“. Takový člověk není vhodný k rozpoutání skutečné revoluce, je však ideální pro kontrolované předání moci. Když potom přijde listopad 1989, nebo událost, kterou jsme si zvykli nazývat revolucí, stačí připravený symbol vytáhnout z vitríny a ukázat národu. Toto je váš světec, člověk, který trpěl, bojoval a odseděl si své. Jenže při pohledu na některá svědectví se člověk neubrání jízlivé poznámce, že si to sice odseděl, ale ve srovnání s mnoha jinými téměř v křesílku. Vedle Havla si postavme Karla Kryla. Nebyl uhlazeným salonním intelektuálem, který podepíše petici a poté odejde debatovat ke sklenici vína. Kryl křičel, sekal slovy a nebál se nazývat věci pravými jmény ani po listopadu 1989. Právě proto byl z dalšího vývoje v Československu tak znechucený.

Jak z této pasti ven a získat emocionální svobodu? Když pochopíte, že cizí útoky jsou jen projevem jejich vlastního vnitřního neštěstí, získáte obrovskou svobodu. Indiánská moudrost radí nikdy palbu neopětovat. Největší zbraní je totiž to, když odmítnete do cizího dramatu vůbec vstoupit. Zkrátka nechte lidi, aby si svou negativitu nechali pro sebe. Držte si svůj klid, chraňte si své hranice a kráčejte dál se vztyčenou hlavou. Váš úspěch a neotřesitelná pohoda jsou totiž tou nejlepší odpovědí."

PROČ VÁS NĚKTEŘÍ LIDÉ NEMOHOU VYSTÁT, I KDYŽ JSTE JIM NIC NEUDĚLALI? Indiánská moudrost odhaluje pravdu, která osvobozuje. Prastará indiánská moudrost odhaluje pravdu, která bolí. Stalo se to snad každému z nás. V práci, v širší rodině nebo mezi známými se objeví někdo, z koho cítíte chlad, skrytou zášť nebo nevysvětlitelný odpor. Přitom se chováte slušně, nikoho nepomlouváte a snažíte se vycházet s každým. Člověk pak přirozeně začne hledat chybu u sebe a trápit se otázkou: „Co jsem udělal špatně?“ Odpověď vás možná šokuje, ale pravdou je, že jste neudělali vůbec nic. Staré indiánské kmeny, které dokonale rozuměly lidské duši dávno před vznikem moderní psychologie, měly pro tento fenomén jasné vysvětlení. Cizí nenávist totiž téměř nikdy není o vás. Je to divoký a nekompromisní odraz vnitřního chaosu, bolesti a selhání v duši toho, kdo vás nenávidí. Zde je 6 zrcadel, která vám okamžitě otevřou oči a vrátí ztracený klid. Vaše vnitřní světlo bodá do jejich temnoty Domorodá moudrost učí, že každý člověk v sobě nosí světlo a stín. Pokud žijete s radostí, vnitřním klidem a čistým svědomím, stáváte se pro lidi plné hořkosti chodícím zrcadlem. Vaše stabilita totiž až příliš jasně poukazuje na jejich vlastní emoční zmatek. Staré přísloví říká, že vítr se nepokouší zlomit dub proto, že by ho nenáviděl, ale proto, že zkrátka neumí nic jiného než ničit. Ti, kteří se vám nedokážou vyrovnat, se vás pokusí oslabit. Vaše zářící energie je pro ně zkrátka příliš oslepující. Připomínáte jim člověka, kterým se sami báli stát Někteří lidé v sobě dusí obrovskou hořkost kvůli promarněným šancím a snům, které kdysi dávno vzdali. Když pak vidí vás – někoho, kdo žije svobodně, autenticky a nebojí se jít za svým, vidí v podstatě svou vlastní prohranou bitvu. Indiáni v tom měli jasno: člověka ve skutečnosti nebolí štěstí druhého, bolí ho jen vzpomínka na to, že on sám neměl dost odvahy. Jejich hněv tak není namířen proti vaší osobě, ale proti jejich vlastní minulé kapitulaci. Vaše pravda bez masek trhá jejich iluze na kusy Pokud patříte mezi lidi, kteří odmítají hrát falešné společenské hry a říkají věci na rovinu, stáváte se okamžitou hrozbou pro každého, kdo si postavil život na lži a přetvářce. Vaše přirozenost jim totiž bezeslovně připomíná, jak moc se oni sami museli ohnout a schovat, jen aby někam zapadli. Pravda má obrovskou moc léčit, ale také pálit. A ti, kteří se schovávají za masky, vás budou nenávidět za to, že jim to spalující světlo přinášíte do života. Zjistili, že vás nemohou nijak ovládat Tohle je nejčastější důvod skryté agrese u manipulátorů a toxických lidí. Pokud máte pevně nastavené osobní hranice, umíte říct rázné „ne“ bez pocitu viny a nenecháte se vtáhnout do jejich intrik, začnou vás podvědomě nenávidět. Svobodný člověk je totiž pro ty, kteří jsou otroky vlastního strachu a potřeby kontroly, extrémně nebezpečný. Vaše integrita funguje jako neprůstřelný štít, což je k smrti vytáčí. Nedali jste jim to, co si ve své hlavě nárokovali Zášť často vzniká z naprosto nesmyslných jednostranných očekávání. Dotyčný si mohl ve své mysli vysnít, že mu dlužíte stoprocentní loajalitu, neustálou pomoc, finanční podporu nebo obdiv. Vy jste přitom nikdy nic takového neslíbili. Stará moudrost varuje: nikomu nedlužíte to, co jste sami dobrovolně nenabídli. Přesto vás lidé budou tiše trestat za to, že jste jim odmítli dát něco, co jim nikdy nepatřilo. Váš vnitřní mír fatálně ruší jejich potřebu dramatu Existují lidé, kteří jsou na toxických konfliktech, drbech a neustálém chaosu doslova závislí. Když se pak setkají s člověkem, ze kterého vyzařuje absolutní klid a nadhled, nedokážou to zpracovat. Tento klid si často vysvětlují jako aroganci, chlad nebo povýšenost. Mlčení vyrovnaného člověka je totiž pro neklidné srdce mnohem hlasitější a děsivější než jakýkoliv křik.

Odesa, bez plynu.. Ako vám je na západe? Čoskoro u vás..

Ono to k tomu speje..

Čo tak si vykĺbiť oči?

Nepotrebuje venčiť..

Originálne osvetlenie interiéru..

Nechali by ste si vyrobiť niečo podobné?

Čína ukázala svoje schopnosti vykonať letecký jadrový úder!! Na zverejnenom videu sa objavil strategický bombardér Xian H-6N, ktorý je schopný niesť jadrové rakety.