Probuzená Sofie

https://youtu.be/AnYCihsRv1s?si=RVDGgvExqk5dq5Ma Výborné video od Patrika na téma atentát na Kennedyho.

Filmové ztvárnění historie je jedna velká manipulace, a dokonce i ti, kteří zdánlivě napravují chybné kroky Hollywoodu, jsou jen druhou stranou mince. Středověk a starověk jsou prvořadě výmysl kolem pozůstatků plazmou roztavené civilizace. Život předtím nemohl mít s naší zažitou představou mnoho společného.

https://youtu.be/o9OM7_OK448?si=er_8eeGyzijp7TbJ V originální minulosti nebyli žádné rozervané skály a kopce, po kterých by se proháněli primitivové oblečení v pytlích od brambor, Žádné tuhé zimy a chlapíci jezdící na koních v plné zbroji dobývající území. Byly tu nádherné gigantické stavby plné technologicky i spiritulně vyspělých lidí, kteří by těžko mohli něco takového dokázat, kdyby mezi nima neustále probíhaly nějaké náboženské a geopolitické války. Všechno co nás naučili je lež.

Mapa Nose Confudena, která ukazuje, co se podle něj údajně nachází za polárním kruhem. Autor mapy také napsal knihu Příběh Williama Morrise o muži, který překročil polární stěnu, kterou mnozí hledači pravdy okamžitě zhltli. Zásadní problémy vidím například v tom, jak by někdo mohl překonat plazmovou kopuli? Pokud za našimi hranicemi existují další plazmové dómy, zřejmě existuje nějaký důvod, proč právě teď povzbuzují naši zvědavost, Je nepravděpodobné, že by taková kniha získala pozornost jen tak! Pokud by byl tento model alespoň částečně pravdivý, vnucují se otázky typu, proč by byly systémy budovány v této omezené podobě plazmových dómů a proč existují tak velké nezaplněné místa mimo ně. Z mého laického pohledu, při pohledu na mapu, soudím, že vše na mapě prošlo stejným spálením jako systém, který obýváme. Odhaduju že jde o propagandistické dílo, které nás má naučit přemýšlet o nových věcech určitým způsobem.

Žádné krátery od meteoritů. Plazmou roztavené megaměsta... (Ilustrační obrázek jak to mohlo vypadat)

"Představte si, že se rozhodnete své původní tělo pověsit na nějakou kapačku a všichni vaši spoluhráči udělají totéž. Rozhodnete se, že chcete ve hře žít několik let. Skvělé může být, že v rámci hry běží čas mnohem rychleji. Ve hře můžete zažít 10 let za 1 den, ale ve skutečnosti to prožijete jako 10 let ze hry. Všichni vaši spoluhráči udělají to samé a dostanou infuzi, nakrmí je a vydrží celé dny bez jídla a pití. Než se nadějete, uplyne ve hře 100 let a vy zažijete ta nejúžasnější dobrodružství. Předpokládejme, že jste ve hře v okamžiku, kdy se právě objevuje geniální technologický vývoj, a sice ten, kdy je v této hře rozvinutý internet a vy můžete mezi sebou komunikovat prostřednictvím super pěkných i-phonů. Ve hře dokonce probíhá vývoj, že existuje velká společnost, která dokáže budovat světy virtuální reality; něco jako online hry. Rozhodnete se, že ve hře budete dělat to samé, co už jste dělali z původní situace. Tato hra obsahuje nejrůznější duchovní bytosti, které vás mohou vyděsit, ale jsou zde i andělé a občas se ve vzduchu vznášejí předměty, ze kterých vystupují modří mužíčci, aby vás unesli. Nová hra vám skutečně připadá děsivá a rozhodnete se ji dále nehrát. Jen jste se na ni zběžně podívali skrze mozkové spojení (svého avatara v této hře). Pokud se tedy rozhodnete podívat se na hru vytvořenou v rámci simulace, ve které jste již byli (zatímco jste byli na kapačce se svým původním tělem), vaše původní tělo je tedy o 2 dimenze výše. Z této hry se zdá, že váš avatar měl duchovní zkušenost a vnímal bytosti, o jejichž existenci jste neměli tušení. Zažili jste je však tak živé, že to ve vás vyvolalo úzkost. A teď co když jste vstoupili do hry ze svého původního těla (pomocí infuze) a avatar v této hře má již zabudované neurologické spojení s nejrůznějšími hrami, které v této hře také znovu běží. Takže v té hře už běžely všechny druhy her, ale vy je vidíte až po určitém úsilí, které aktivuje mozkové spojení ve vašem avatarovi. A co když teď v té hře můžete aktivovat tato neurologická mozková spojení prostřednictvím nejrůznějších druhů úsilí, jako je meditace nebo pití africké mrkvové šťávy, což najednou promítne novou rozšířenou realitu do vašeho (avatarova) mozku? Pak najednou zjistíte, že v té hře existují nejrůznější dimenze navíc. Páni! To je úžasný virtuální svět! Nechcete ho opustit!" Zdroj: Martin Vriljard

Neo, jak to působí, necestuje mimo iluzi, ale naopak ještě hlouběji. Objevuje se tu přechodový tunel a zrcadlo, které se používá i v jiných filmech s podprahovou MK ULTRA tématikou. Pro cílenou manipulaci je klíčový přechod pomocí zrcadla a traumatizace subjektu.

👆Na konci čtvrtého dílu můžou Neo a Trinity jako plně probuzení pracovat na přetvoření simulace podle svých představ. Velmi zajímavé je, že na rozdíl od ostatních dílů je v popředí Trinity reprezentující ženský princip, což podle mě naznačuje zásadní posun od světa založeného na levé mozkové hemisféře k intiutici, kteativitě a emoční stránce. Na konci taky hraje coververze skladby od Rage against the machine použité v prvním díle tentokrát s "ženským" vokálem...

Pár mých postřehů k filmové sérii matrix které se asi týkají naší situace: Starý svět matrixu byl řízen programem architekta, který představoval mužskou dominantní logickou sílu, ve spojení s Vědmou která byla intuitivním programem založeným na ženském principu. Společně udržovali smyčku v chodu včetně předem určené cesty vyvoleného. Architekt udržoval simulaci pomocí represivních metod, přísného řádu, mazání paměti a resetů. Vědma předvídala, co vědomí zachycené v matrixu pravděpodobně udělá, a stejně tak jako všechny programy sloužila k udržování matrixu. Po Neově vítězství byli oba vymazáni a nahrazeni programem zvaným Analytik. Starý Architekt považoval mysli lidí za primitivní, a proto se jejich psychikou nezabýval, zatímco Analytik je přesný opak. Program Analytik používá pokročilé techniky psychologické manipulace, které se zaměřují na lidské emoce a podvědomí. Využívá víru, emoce, osobní vztahy, traumata a citové vazby, aby udržel lidi v simulaci.

Znáte meme holčičky, která se tváří jako malá žhářka? Nějaká Zoe Roth a opět je to samozřejmě invert. Nic se nestane slavnýnm jen tak náhodou